Krev daroval už jeho táta. Sám nedávno dostal zlatý kříž druhé třídy

„Dozvěděl jsem se od rodičů, že mi museli vyměnit krev, když jsem se narodil. Tím pádem taťka hned začal dávat krev a já když jsem se to dozvěděl, tak jsem se rozhodl, že v osmnácti letech začnu taky,“ říká Antonín Pokorný. Co si předsevzal, to také splnil. Nějaký čas daroval i krevní plazmu.

„Rozdíl tam je v tom, že na krvi ležíte na lůžku kolem pěti minut. Když se dává plazma, tak tam ležíte dvě hodiny,“ vysvětluje Antonín Pokorný. Zatímco na odběr krve se chodí jen několikrát do roka, na plazmě byl každý měsíc. Při takovém odběru vám v podstatě vezmou krev dvakrát za sebou. Vždy z ní oddělí, co potřebují a zbytek doplněný o výživu do těla vrátí.

Antonín Pokorný našel za ta léta na transfúzní stanici přátele. „Máme takovou partičku a děláme srandu nejen pro sebe, ale pro všechny,“ směje se. „Někdy soutěžíme, kdo to bude mít dřív. Jde to ovlivnit. Když budu balónek stlačovat rychleji, tak to teče rychleji,“ říká a prozrazuje, že jeho parta jsou chlapi v podstatě z jedné obce. Často se pak scházejí i po odběrech.

Z darování krve nemá člověk jen dobrý pocit. Jsou tu i hmatatelnější výhody. V den odběru máte volno z práce, za určitý počet odběrů je nárok na týden lázní a příjemná je určitě i úleva na daních a městská hromadná doprava zdarma.

Čtěte také