Kočičí plemeno kurilský bobtail má povahu jako pes, říká chovatelka Hana Nováková
PŘÍBĚHY z VYSOČINY: Kočka plemene kurilský bobtail se ve světě chová teprve asi 14 let. Původ této hravé a velmi přizpůsobivé kočky je v nejvýchodnější části Ruska. Ve Světlé nad Sázavou má tyto kočky paní Hana Nováková
Na dalekých Kurilských ostrovech v nejvýchodnější části Ruska žilo dlouhou dobu izolováno plemeno krátkoocasé kočky. Na objevení pro zbytek světa čekalo až do 80. let minulého století. Jako samostatné plemeno uznalo kurilské bobtaily nejprve Rusko v roce 1995 a celý svět oficiálně až v roce 2004.
„My jsme právě s dcerou na internetu hledaly plemeno, které nebude příliš známé a nebude ještě lidmi nijak dotčené, přešlechtěné,“ vzpomíná na začátky své chovné stanice kurilských bobtailů Hana Nováková ze Světlé nad Sázavou.
„My jsme právě s dcerou na internetu hledaly plemeno, které nebude příliš známé a nebude ještě lidmi nijak dotčené, přešlechtěné,“ vzpomíná na začátky své chovné stanice kurilských bobtailů Hana Nováková ze Světlé nad Sázavou.
Kočky radostně vítají nejen svou majitelku, ale i cizí návštěvu. „Ony čekají u dveří, když někam jdete, a pak vás vítají – na každém schodu jedna kočička,“ směje se Hana Nováková. Podobně jako štěňata si i koťata kurilských bobtailů ráda hrají a líbí se jim pozornost člověka.
Krátký ocas má kvůli velké zimě
Na Kurilských ostrovech bývají kruté zimy. Kočky jsou zvyklé a díky tomu vydrží až třicetistupňové mrazy. Milují vodu a jsou vášnivými rybáři. Zřejmě právě proto jim příroda nadělila jen velmi krátký ocásek. „Když si jde kočka ve velkém mrazu do vody ulovit rybu, tak se vody ze srsti dokáže bleskově zbavit, ale dlouhý ocas by jí teplo z těla odváděl,“ vysvětluje Hana Nováková.
Ocas kurilů je krátký, neměl by být delší než 8 centimetrů, ale většinou bývá daleko kratší. Vyznačuje se také mírným, ale na omak znatelným pevným zakroucením – jako by se pod srstí ukrýval pevný drát. Kočky tohoto plemene jsou nejen dlouhosrsté, ale i polodlouhosrsté nebo krátkosrsté a mají různé kombinace barev, ale vždy jsou nesmírně přátelské. Snesou se velmi dobře s ostatními zvířaty a v dobrých rukou doslova rozkvetou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
