Klokanům rudokrkým je na Vysočině dobře. Množí se i v domácím chovu, ale musí se to s nimi umět
OBSAHUJE FOTOGALERII! Na padesát druhů klokanů byste našli v jejich domovině – v Austrálii. Zdaleka ne všem se říká klokan, tak jako v češtině. Názvů mají spousty, ale do češtiny je převádět neumíme. Klokan rudokrký patří k menším druhům, které žijí v Tasmánii a na jihozápadě země. „Tito klokani mají hustou srst, takže život u nás na Vysočině jim nedělá žádný problém,“ říká chovatel Ladislav Škarek z Rančířova.
„Jsou odolní proti mrazu a přežívají tady naprosto v pohodě. Dům sice mají zateplený, ale ani venku nemají problém.“
Ladislav Škarek získal už před lety tři menší klokany ze ZOO ve Zlíně – Lešné. „Byly to dvě samičky a jeden kluk,“ vzpomíná s úsměvem. Dnes je jeho stádečko chované ve výběhu na zahradě u domu o dost větší. „Podařilo se nám je rozmnožit, už jsme měli pět mláďat. Tady ta dvě jsou letošní mláďata a ta ostatní se narodila dříve. Je dobře, že se jim u nás líbí, ale musíme to tak nějak korigovat, aby tady zůstalo nanejvýš pět dospělých jedinců. Mláďata půjdou k někomu, kdo je bude mít rád,“ říká.
Nový domov seženou klokánci jen u zkušených chovatelů. K chovu klokanů je potřeba více věcí – mít pro ně dostatek prostoru, vědět, jaké jim připravit podmínky, aby se jim dařilo a orientovat se i v tom, co rádi jedí. „Chutná jim převážně ovoce, seno, a okus, to znamená větvičky ze stromu, ale i granule a vitamíny,“ vysvětluje Ladislav Škarek. Míní, že chov je složitý, a málokdo by si s ním poradil. Sám pracoval v jihlavské ZOO pět let a od jejího bývalého ředitele Vladislava Jirouška dobře věděl, jaký výběh by měli mít, i všechny ostatní podrobnosti o chovu.
Sněhurka by v přírodě nepřežila
Jedna ze samiček ze zlínské ZOO je bílá. Občas se narodí takovéto mládě, které nemá dostatek ochranného zbarvení, a které by se v přírodě rychle stalo cílem predátorů. V soukromí je však o Sněhurku, jak ji u Škarků pojmenovali, dobře postaráno.
Postarat se o klokany není pro Ladislava Škarka žádný problém, protože chov zvířat je jeho denním chlebem. Má dvě chovné psí stanice – kokršpaněly a jezevčíky, ale velkou zahradu u rančířovského rodinného domku obývají i kočky, morčata, andulky, králíci nebo holubi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
