Když je hezké počasí, chodím na kance i obden

Myslivec, to není jen panáček v zeleném s flintou přes rameno. Je to také člověk, který musí i teď v zimě alespoň dvakrát týdně vyjít do lesa a zkontrolovat, jestli je vše v pořádku. Karel Kolář má svůj revír na Rounku u Vyskytné nad Jihlavou.

Hned po vstupu do lesa začíná Karel Kolář číst zvířecí stopy a zjišťuje, že po lese běhá liška a srnčí zvěř. "Teď probíhá kaňkování lišek a to je čas, kdy je ten pohyb lišek zvýšený a proto je vidět hodně stop," vysvětluje myslivec. Liška je v lese škodná a proto je v lese na Rounku připravená i lapací nora. "Liška tam vleze, zaklapne za ní takový mechanizmus a nemůže ven," popisuje Karel Kolář funkci malé dřevěné budky.

Je únor a možností k lovu moc není. Myslivci se tak věnují péči o zvěř. Přikrmují a předkládají léčivo pro spárkatou zvěř. Každý myslivec má svůj krmelec, o který se stará. Vyrábějí je ale společně: "Když má někdo starý krmelec, nebo je potřeba nový, tak se sejde parta myslivců a něco vyrobí!" Karel Kolář tak potvrzuje, že myslivci nejsou žádní samotáři.

Zrní a seno také pořizuje myslivecké sdružení společně. Většinou z výdělku pravidelného mysliveckého plesu: "Snažíme se připravit pro naše hosty příjemnou atmosféru, bohatou tombolu a už 15 let máme vždy vyprodáno," přibližuje Karel Kolář i tu kulturní část myslivosti.

Spustit audio