Když jdu hrát, tak na všechny problémy zapomenu

„Já jsem původně začínal na akordeon, ale výsledky nebyly takové, jak všichni očekávali. Páni profesoři naznali, že by bylo lepší mě přesunout na jiný nástroj, tak jsem ve svých osmi letech začal hrát na tubu,“ vzpomíná umělecký vedoucí a tubista Rebelky Jan Vavřička. „Ta tuba byla v tu dobu větší než já. Můj děda byl šikovný truhlář a udělal mi takové malinké schůdečky, na které jsem si tu tubu odkládal, abych vůbec mohl hrát,“ říká.

Láska k lidové písničce přežila i pubertu a Jan Vavřička u dechovky zůstal. Dětská kapela se pak přerodila v dospělou a v roce 1996 dostala jméno Rebelka. Teď má sedmnáct členů. „Donedávna nás bylo patnáct, ale loni jsme nazkoušeli víc moravských skladeb, tak jsme přibrali dva zpěváky, abychom mohli proti sobě postavit dva mužské a dva ženské hlasy, protože ta moravská muzika to vyžaduje. Je to vždycky takový příběh, kdy si povídají muži s ženami,“ vysvětluje Jan Vavřička.

Rebelka hraje nejen moravské, ale i jihočeské písničky. Vysočina je přece jen na česko - moravském pomezí a každý by si měl na koncertě najít tu svou. Občas se vyplatí i sáhnout do archívu. „Vytáhli jsme loni písničku od Petra Finka Ach cestičko ty cesto ušlapaná. Hráli jsme to na festivalu a přišla paní a se slzami v očích říkala: Tohle já už jsem dlouho neslyšela, to je moje písnička. Možná to byla odměna, že jsme oprášili takovou starou věc,“ říká Jan Vavřička.

Rebelka nemá striktně daný program a je vždy připravená plnit přání posluchačů. „Když písničku známe, tak se snažíme vždycky vyhovět,“ slibuje kapelník Rebelky Jan Vavřička.