Každý dráteník si umí poradit. Dobrý drát sežene třeba na šrotišti

13. květen 2015

Drátování kdysi dokázalo prodloužit kameninovému hrnci život. Dnes stojí podobné nádobí na policích pro parádu a z dráteníků jsou dokonce i šperkaři. Věra Studená z Kuklíku na Žďársku dokáže z drátů vyrobit i klobouk. „U své sestry jsem viděla drátovanou rybičku a moc se mi líbila. Shodou okolností jsem dostala knížku a podle toho jsem se to naučila. Jsem samouk,“ popisuje své začátky členka Cechu dráteníků Věra Studená.

V pokojíku v podkroví staré chalupy v srdci Žďárských vrchů má malou galerii svých prací. V policích leží náhrdelníky, náušnice, spony ale i drátované plastiky. Její specialitou jsou drátěné klobouky. Během času už získala svůj rukopis. „Každý dělá něco jiného. Jeden dělá šperky, jeden miniatury, postavičky,“ říká.

Věra Studená, drátenice ze Žďárských vrchů

„Nejlépe se drátuje z mědi, pak používáme pozinkovaný, nerezový a železný žíhaný drát,“ radí Věra Studená. Síla drátu pak závisí na tom, co chceme vyrobit. Silnější drát použijeme na košík, a slabounký na vypletení motýlích křídel. Dráty různých materiálu, síly i barev mají v sortimentu obchody pro výtvarníky a kutily. Věra Studená ale hledá i jinde: „Tam, kde se opravují motory, tak tam se dá koupit drátek nebo i na šrotišti. Tam zaplatíte cenu mědi,“ říká Věra Studená.

Začátečník ani nepotřebuje moc nářadí. Stačí v podstatě dvoje kleště. „Jsou to asi dvanáct centimetrů malé kleštičky. Jsou kombinované, protože s nimi můžete drát uštípnout i zachytit. Druhé jsou ketlovací. Ty mají kulaté hroty a s těmi se dělají kroužky,“ popisuje drátenice. Ona sama má ještě kleště štípací a další s plastovými vložkami k uchopení jemného materiálu. Postupem času si každý dráteník nashromáždí válečky různých průměrů a další pomůcky potřebné k vyrobení oček, smyček nebo spirál.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.