Každá cihla je jiná, zjistil náhodou milovník historických budov i řemesel. Dnes má jeho sbírka stovky exponátů

25. červenec 2023

Sbírat se dá ledacos. Výhodou je, když předměty nezabírají moc místa, jako třeba známky nebo nálepky. Pro sbírku pálených cihel je potřeba najít poněkud větší prostory. Rostislav Fojtů, který s rodinou opravuje historický mlýn v Petrovicích, místo má – jeho sbírka se vejde do stodoly, která k mlýnu patří.

Rostislav Fojtů má zatím dohromady asi 500 kusů unikátních cihel, především z oblasti střední Evropy – od nás, ze Slovenska, Rakouska nebo Maďarska.

„Mám rád staré věci, domy, řemesla a na cihle je vidět, jak naši předci byli zruční. Všechno to začalo, když jsem chtěl sehnat cihlu se svým monogramem – R. F. Potom, když jsem je sehnal, jsem sháněl monogram svojí ženy, dětí. Když pak kamarádi zjistili, že sbírám cihly, tak mi je začali vozit a sbírka se mi tady začala vršit,“ směje se Rostislav Fojtů. 

V minulosti byla v každé vesnici i v každém městě cihelna, každá měla svůj znak, nebo číslo. Písmenka byly většinou zkratkou majitele cihelny. V první polovině 19. století pak vyšlo nařízení, že každá cihelna musí mít své označení.

„Nejraději mám cihly, kde jsou nějaké sakrální znaky – křížky, srdíčka, hvězdičky. Pak jsou cihly nejcennější, kde jsou nějaké otisky od zvířat, slepic, kačen, od cihláře, protože každá je úplně jiná. A nejvíce si vážím cihel, které jsem získal od Bratislavy, kde se bouraly židovské lázně z první poloviny 19. století,“ ukazuje sběratel na několik vystavených zajímavých cihel.

V plánu je všechny cihly postupně označit, vypátrat jejich historii, popsat je a vystavit. Sbírka nebude k vidění celá, vždy jen její část, zato pečlivě zdokumentovaná. Na to bude mít Rostislav Fojtů čas po dokončení rekonstrukce mlýna v Petrovicích, kde také chce využít některé z velkých prostor pro svoji sbírku. 

Spustit audio

Související