Služátecké posvícenské koláčky jsou velké třikrát tři centimetry a jsou plné másla. Pečou se po Dušičkách

Posvícenské koláčky ve Služátkách ochutnala Irena Šarounová
Vždy první neděli po Dušičkách probíhá ve Služátkách na Havlíčkobrodsku soutěž o nejlepší posvícenské koláče. Letos se o týden posunula, na účasti a na kvalitě pečiva to ale určitě nebylo znát. Místní hospoda byla zaplněná do posledního místečka a všichni se těšili na ochutnávku.
„Původně se soutěžilo v jakémkoliv sladkém koláči, ale protože při hodnocení se vždycky strhla mela, tak jsme to sjednotili na tradiční služátecké koláče,“ říká starosta Služátek Hynek Bouchal. Tradiční služátecký posvícenský koláč je pečený z kynutého těsta a je skládaný. To znamená, že to není kulatý koláč s náplní na povrchu, ale svázaný do šátečku s náplní uvnitř. Je také poměrně malý a spíš připomíná koláčky svatební.
Soutěž se tradičně koná v hospodě ve Služátkách, kam soutěžící přinášejí své čerstvě napečené dobroty. I když jsou si koláčky podobné, je každý jiný, a pro hodnotící komisi je náročné vybrat ten nejlepší. Ve Služátkách navíc hodnotí všichni. „Původně byla porota, ale ostatní účastníci měli pocit, že selhala, tak jsou porota všichni,“ vysvětluje starosta s tím, že každý, kdo chce hodnotit, si vezme lístek, na který napíše své pořadí, a hodí ho do uzavřené krabice. Vyhrávají tři nejlepší koláče, cenu dostávají všichni soutěžící.
Přicházející pekařky, ale i pekaři, jen neradi prozrazují ingredience, kterými své koláče vylepšují. Základem jsou ale určitě kvalitní suroviny, jako mouka, máslo a vejce. „Spoustu másla, o vejce navíc, rum,“ prozrazuje mladá pekařka s tím, že rumem napouští hotové koláčky. Jiná zase přidává do těsta citronovou kůru a vanilku. Další prozrazuje, že ten správný služátecký posvícenský koláč má být velký třikrát tři centimetry. Jako náplň nejčastěji používají tvaroh a povidla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.