Vodní mlýn v Petrovicích na Novoměstsku se datuje do roku objevení Ameriky. Díky novým majitelům ho čeká pestrá budoucnost

„První zmínka o koupi mlýna na základě kupní smlouvy se datuje do roku 1492, ale v základech je tvrz, takže je ještě starší, ale to už asi nikdo nezjistí,“ říká Marie Fojtů. Společně s manželem Rostislavem plánují v bývalém mlýně a pile vybudovat muzeum, výstavní prostory, místo setkávání i ubytování pro turisty.

Nejcennější na mlýně jsou žulové stolice, na rozdíl od běžnějších dubových. Žula totiž vydrží, a tak jsou tyto stolice původní asi z 15. století. „Tento mlýn je specifický po přestavbě v baroku tím, že se v něm mlely dva druhy obílí, a proto je tu veškeré mlecí zařízení dvojmo,“ dodává ještě paní Marie.

Tajná místnost

„Za druhé světové války se říkalo, že mlynářka, paní Filomena Stará byla lidem ve vesnici nápomocná, a že když chtěla něco nebo někoho schovat, měla tady místnost, kde to šlo,“ vypráví jeden z příběhů, kterými je mlýn opředen, majitelka. „O této místnosti nevěděli ani odborníci, neobjevil ji ani stavebně historický průzkum. Nikoho by nenapadlo, že by ji postavili nad náhonem, nad vodou“ říká. „Tady byla hromada dřeva, a když jsme ji odklidili, tak najednou poklop. Krve by se v nás nedořezal. Tak jsme to otevřeli, já jsem tam vlezl a objevil jsem tam ohniště, studánku, kde se dala nabírat voda, zkrátka odvětranou obytnou místnost, kde se postavil dospělý člověk,“ vzpomíná Rostislav Fojtů.

Střecha, krovy, trámy, šindele, to vše je už opraveno pod dohledem památkářů původními řemeslnými postupy. Vnitřek mlýna ještě čeká spousta práce – od místnosti pro příjem obilí a výdej mouky, přes obytnou místnost z 18. století se zachovalými trámy natřenými kravskou krví, kvelb, obrovské podkroví až po samotné mlecí zařízení. Vše by mělo v průběhu několika let být zpřístupněno veřejnosti.

Manželé Fojtů jsou za obnovu mlýna v Petrovicích nominováni v anketě Zlatá jeřabina v kategorii Péče o kulturní dědictví. V anketě kraje Vysočina je možno hlasovat do 31. března