Jelen z jihlavského muzea běhal po lesích v padesátých letech minulého století

„Ten jelen patří k nejstarším preparátům, které jsou v našem muzeu,“ říká zooložka muzea Klára Bezděčková. Jelena ulovil první zoolog jihlavského muzea Bedřich Slavík. Byl také myslivec a čtrnácteráka ulovil v září roku 1957 v Hostimi u Moravských Budějovic. „V dnešní době se už tímto způsobem exponáty nezískávají. Získáváme je tím, co najdeme uhynulého sraženého autem, nebo co nám kdo přinese,“ dodává zooložka.

Jelen je kvalitně preparovaný a také pravidelně udržovaný

Jelen je i po padesáti osmi letech ve výborném stavu. Může za to samozřejmě kvalitní preparace. „Pan Slavík ho hned po ulovení předal k preparaci vynikajícímu preparátorovi z Rosic panu Josefu Tesařovi,“ vysvětluje Klára Bezděčková s tím, že Josef Tesař pro muzeum v té době připravil většinu zvířat. Důležitá je samozřejmě i další průběžná údržba. Je nutné pravidelně kontrolovat, jestli nejsou zvířata napadená škůdcem a čistit je.

Jelen v jihlavském muzeu|foto: Irena Šarounová

Divočák byl po druhé světové válce vzácné zvíře

Kupodivu si jihlavští muzejníci jelena čtrnácteráka za celých těch padesát osm let nepojmenovali. Jméno nemá ani velké divoké prase, které stojí hned vedle. „Toho divočáka zastřelil v roce 1959 Antonín Smejkal na Velkém Špičáku,“ říká Klára Bezděčková a s úsměvem vypráví, jak návštěvníci muzea rádi vzpomínají, jak měli v dětství statného kance za medvěda. „Měl víc než dvě stě kilogramů,“ dodává zooložka. Tento divočák byl v padesátých letech minulého století důkazem, že divoká prasata na Vysočině žijí. Od konce osmnáctého století se totiž u nás divoká prasata nevyskytovala. S nadsázkou tak můžeme říct, že kanec z jihlavského muzea je jakýmsi praotcem zástupu dnešních divočáků.