Jana Jahn se v patnácti letech rozhodovala, jestli s rodiči emigruje. Mohla zůstat s babičkou

Jana Jahn, Pelhřimov
Jana Jahn, Pelhřimov

V ulici Příkopy v Pelhřimově stojí dům, kterému se říká Stará pošta. Už na konci devatenáctého století ho získal pradědeček Jany Jahn.

Dnes je Jana důchodkyně, a do rodného města jezdí z Německa. Změny režimů totiž s rodinou pořádně zamávaly.

Stará pošta, Pelhřimov

„Babička byla Češka, dědeček byl Němec z Jihlavy, a musel do války. Nevěděli, kde je. A naše příbuzenstvo z Jihlavy muselo potom do Německa, vyhnali je Češi,“ vypráví historii své rodiny Jana Jahn. Tehdy po konci druhé světové války to byl zlomový okamžik. I když se nakonec dědeček z války vrátil, usadil se v Rakousku. Jeho žena zůstala v Pelhřimově. „Jinak bychom tady nebyli, ani já bych tady nebyla, protože moje maminka je Češka ze Starého Pelhřimova,“ směje se Jana Jahn.

Přišla okupace a tatínek dostal první infarkt

Život v Čechách ale nebyl pro rozdělenou rodinu jednoduchý. Babička sice měla povolené návštěvy manžela v Rakousku, nikdy ale nemohla jet celá rodina. Vždy museli někoho nechat doma. Až v roce 1968 vycestovali poprvé všichni. Uvolněného režimu chtěl využít i otec Jany Jahn, který byl technicky nadaný a měl na kontě i významné vynálezy. Chtěl pracovat za hranicemi. „Potom ale přišla okupace, a tatínek nejspíš z toho měl první infarkt,“ vzpomíná Jana Jahn. V té chvíli patřila první otcova myšlenka emigraci.

Rodina si musela sbalit jen na tři dny. Čekala je zevrubná kontrola na hranicích

Těsně po srpnových událostech byl ještě díky zmatkům možný volný průjezd hranicemi. Rodina toho chtěla využít, ale narazili už na uzávěru. Využili tak dopisu od dědečka v Rakousku, který je žádal, aby přijeli. Je prý nemocný, a rád by je ještě viděl. Povolení pro výjezd platilo tři dny. Znamenalo to ale také mít sbaleno jen na tři dny. Tehdy postavil otec Janu před rozhodnutí. Zůstat v Pelhřimově s babičkou, nebo odjet s rodiči a desetiletou sestrou. Jí bylo patnáct let a právě nastoupila na gymnázium. „Nejdřív jsem myslela ne, tvrdohlavá, jak někdy jsem. Ať si jedou! Ale pak přeci jenom v noci jsem si to rozmyslela,“ vzpomíná po letech. Dodnes vidí, jak je na hranicích kontrolovali, a nakonec pustili.

Po roce 1989 rodiče Jany Jahn dům v pelhřimovské ulici Příkopy restituovali. Dnes patří Janě a její sestře, a prochází celkovou rekonstrukcí.