Jakoby si skláři jen odskočili

Od doby svého vzniku se tasická huť příliš nezměnila a právě to bylo hlavním důvodem, proč si filmaři vybrali právě ji. Na dobu natáčení stále vzpomíná spousta místních. „Všichni ti skláři, které vidíte, byli místní, kteří tam pracovali. Plus další lidi, které potřebovali jako kompars,“ říká průvodce Vlastislav Tvrdík. Seriál dal také tasické sklárně její současné jméno Jakub.

Teď je sklárna vyhaslá a je z ní muzeum, po kterém vás rádi provedou současní majitelé. Snaží se v huti zachovat atmosféru, jakoby si skláři jen na chvilku odskočili.

Prohlídka sklárny začíná v generátorovně. Tady se z uhlí vyráběl generátorový plyn, kterým se vytápěly všechny pece na huti. I v této budově je cítit pracovní atmosféra, i když odtud poslední dělník odešel v dubnu roku 2002. Na ponku se svěrákem leží pracovní rukavice a kladivo, obrovský generátor uvidíte ze všech stran. „Návštěvníci se zde mohou podívat na schéma generátoru, jak probíhá výroba plynu uvnitř. Tady máme srovnání, jak to probíhá ve fajfce a tady jak v generátoru,“ ukazuje průvodkyně Marie Milichovská.

Samotné huti vévodí pec s deseti pánvemi. Díky tomu mohla sklárna najednou vyrobit deset barev skla. Návštěvníci mohou vystoupit na stupínek, nahlédnout do pece, vzít do ruky sklářskou píšťalu a chvilku si připadat třeba jako seriálový Jakub Cirkl v podání Luďka Munzara.

Kromě pece jsou v huti i jiné teď už velice vzácné sklářské stroje a přístroje. Za všechny jmenujme třeba poválečnou pásovou chladící pec, lis nebo vybavení brusírny. „Na tento stroj jsme velmi pyšní. Nikde jinde ho neuvidíte, jen v Tasicích. Je to zapalovačka, říkali jí karuselka, z roku 1920,“ ukazuje Marie Milichovská na stroj, připomínající dětský kolotoč.

Jako filmová kulisa stále vypadá celý dvůr sklářské huti. Je tu zachovalý panský dům, kde bydlel tehdejší skelmistr, povědomý je i kaštan s lavičkou, kde si mohou turisté po hodinové informacemi nabité prohlídce odpočinout. „Tento krásný stopadesátiletý kaštan hrál také jednu z rolí. Pod ním na lavičce sedávali skláři,“ vysvětluje Marie Milichovská.