Italská kuchyně, Santini i mafie. Společnost přátel Itálie v Jihlavě přibližuje italskou kulturu Čechům

Těstoviny, espresso, pizza, moře, hory, cíl našich dovolených - to všechno je Itálie. Michela Mazzochino Pajda se před více než dvaceti lety rozhodla žít s českým manželem v Jihlavě.

U nás se jí žije z mnoha důvodů lépe, ale rodná Itálie jí také chybí. Proto vyučuje italštinu a je aktivní organizátorkou ve Společnosti přátel Itálie Vysočina, která zájemcům přibližuje italskou kulturu pomocí přednášek, kurzů vaření, cest za Lipnickými šunkovníky kvůli každoročnímu nasolování prosciutta, nebo třeba výletu do Benátek a následným večírkem na téma benátského karnevalu.

Michela Mazzochino Pajda se před více než dvaceti lety rozhodla žít s českým manželem v Jihlavě

"Za ty roky jsem pro to byla hodně nadšená a tu nadšenost jsem do toho dala. Jedno téma bylo například mafie, to tady byl novinář seňor Andreas Pieralli, který pracuje v Praze, další téma byl Santini, tak jsem pozvala pana Stanislava Růžičku, který má Santiniho na starosti ve Žďáru nad Sázavou. Na jeden kurz vaření to byl kuchař, který má restauraci v Brně, jmenuje se Sergio Bellini. Snažím se, aby to byli vždy profesionální hosté," vypráví v pracovně vyzdobené mapami Itálie a fotografiemi z akcí, které uspořádala.

Byl to osud

Do Jihlavy ji zavedl osud. "Vždycky říkám, že tak se vysvětlí nejlíp," směje se. Manžela poznala v Itálii. "To byl ještě kluk! Pak jsme řešili, kde budeme do budoucna bydlet, a tady to vypadalo jako rozumnější řešení, protože žít tady je podle mě jednodušší, než žít v Itálii," přiznává Michela.

"Být Italka se nakonec stalo mojí prací. Protože kdo se dozvěděl, že jsem Italka, chtěl se mnou komunikovat italsky a chodit na lekce italštiny. Tak jsem začala studovat češtinu, gramatiku a chodit na kurzy, jak učit, a to mě začalo natolik bavit, takže učím, i když nejsem vyloženě učitelka. A plus jsem mohla přidat chuť dělat různé akce. Učím tak, že lidi můžou tu Itálii prožívat."

Velkým tématem pro Společnost přátel Itálie je jídlo. Když se paní Michela před mnoha lety přistěhovala, bylo právě tohle velmi náročné. "Nedalo se sehnat skoro nic z těch italských surovin. Za ty roky se to naštěstí změnilo, nejsou hranice, objednáte cokoliv. Máme štěstí, že máme zahrádku, zeleninu, a to právě dělá ten rozdíl," usmívá se.

Spustit audio