Hejkala se bojí jenom české dětí, ve světě tohle strašidlo neznají, říká Jan Prchal

Jan Prchal na pověstech z Polné vyrostl. „Když jsem byl na prázdninách u babičky, musela mi povídat pověst O Huhlovi. On byl nemotorný člověk, který špatně hovořil, proto mu říkali Huhla. Byl to silák, který se hodil na těžkou práci. Když stěhoval na zámku skříň vykládanou slonovinou, rozbil ji. Pan hrabě ho za trest zavřel do vězení. On tam byl tak nešťastný, že volal na pomoc i čerta a ti rozumí i šišlavcům. Pomohl mu, Huhla se dokonce naučil dobře mluvit. Od té doby mu říkali Véno a Venoušku,“ vyprávěl jednu z polenských pověstí Jan Prchal.

Pověsti sbírá už čtyřicet pět let

„Tatínek byl kapelník dechové hudby, měl velký notový archiv, byl to knihomol, naše knihovna obsahovala přes dva tisíce svazků. Patrně ten vztah k Polné, k historii mi předával otec.“ Pověsti pan Prchal vyhledává a archivuje už 45 let. Ve sbírce jich má okolo třinácti set. Jedna stovka už vyšla, k vydání se připravuje druhá.

„První díl se dostal do rukou pražského vydavatele doktora Zdenko Pavelky. Oslovil mě, jestli mám nějaké další podklady pro případné vydání druhého dílu. Přijel do Polné, já mu ukázal sbírky, i ty rukopisné. Velice ho to zaujalo a dohodli jsme se, že k vydání připravíme druhý díl pověstí z Polné a okolí, také se stovkou pověstí. Knížka je teď u typografa a měla by být v prodeji od 14. května. Představíme ji na knižním veletrhu Svět knihy v Praze,“ vypráví Jan Prchal.

Nejsem spisovatel, jsem spisovač

V plánu mají další tři díly, které budou plné příběhů z celé Vysočiny. „Někdy se mi stalo, že se pověsti opakují. Totožný příběh jsem našel například v Hlinsku a v Moravských Budějovicích, ale je to velice řídký jev. Ve sbírce mám některé pověsti stejné, ale využitelných je podle mě 900,“ přemýšlí nahlas Jan Prchal.

Základ pověstí z jeho pera tvoří původní námět, který má mnohdy jenom pár řádků. „Někdy mám den, kdy napíšu tři, čtyři pověsti, k textu se potom nevracím, to mi pak přečte manželka, která je velmi dobrá na češtinu. A čeština je hravá a velmi bohatá, to spisování mě opravdu baví. Nemůžu o sobě říci, že jsem spisovatel, jsem spisovač,“ usmívá se Jan Prchal z Polné.

Hejkal je typické české strašidlo, ve světě ho neznají

Každá pověst má reálný podklad. „Příběh se určitě stal, ale protože se stal v dávných dobách, kdy si venkovský lid neuměl vysvětlit různé přírodní jevy, například šelest v nočním lese, tak vznikaly mýty. Nějaký příběh se udál, ale lidé si do něj zakomponovali smyšlené bytosti, hastrmany, hejkaly, čerty. A pak se našel nějaký písmák, který to sepsal.“

Typickým polenským a vlastně českým strašidlem je podle pana Prchala hejkal. „Ti se v okolí Polné objevují velmi často. Hejkal vůbec není v zahraničí znám. Hastrmany znají ve Švýcarsku, Rakousku, Německu, ale hejkal je český.“