Hana Činčerová: Všední život v Tibetu? Nikam se nehonit

Než se narodil, poznala s Ješim všední tibetský život. Najít si přítele z tak kulturně odlišné země byla tak trochu náhoda.

„Mně se Tibeťané jako muži líbili. S Ješim jsme se poznali tak, že jsem se po internetu hádala s jedním Číňanem o politice, o Tibetu, a došla mi slovní zásoba. Ješi mi s ní pomohl, a protože jsem věděla, že za měsíc jedu do Číny přímo tam, kde studoval, dali jsme si sraz. Jela jsem na rande do Číny,“ směje se Hanka.

V Tibetu je pohoda, ale na nevěsty z ciziny zvyklí nejsou

Z Hančina partnera čiší klid a pohoda. I ona sama přiznává, že se díky němu z našich tradičních evropských stresů a každodenního spěchu pomalu dostává. „Oni tam nemají čas. Neznají spěch, za ničím se nehoní, ani za hypotékou ani za novým autem. Ješi vyjde s každým, i s Číňany, kteří mu vlastně okupují zemi,“ přemýšlí Hana. Ale přivést si partnerku ze zahraničí do rodné vesnice nebylo pro Ješiho jednoduché. Rodiče vyrůstali v době, kdy se jakékoliv styky s cizinci přísně trestaly, proto měli strach. Báli se také, že si Hanka Ješiho odvede a oni už ho neuvidí, protože většina exulantů se do Tibetu nesměla vrátit.

Dalším problémem byla povolení ke vstupu. K tomu, aby mohla Hana Činčerová vůbec vstoupit do rodné vesnice svého partnera, potřebovala spoustu dokumentů, papírů a razítek z úřadů. „Byl to neuvěřitelně zdlouhavý proces, všechna ta víza, návštěvní povolení, ale všechno jsme si to vyběhali. A v době, kdy už jsem do vesnice mohla, už rodiče neříkali nic.“

Ješi dodává, že smíšených párů je tak málo, že se každý z nich ocitne v televizi. Tradiční tibetská svatba, které se obvykle účastní celá vesnice, tančí se, zpívá, jí a pije celý den, se zatím nekonala, ale v plánu ji rodiče malého Františka mají.

Ve vesnici žila Hana Činčerová větší část loňského roku a dokáže tamní běžný život poutavě přiblížit. Například vzdělání – z rodiny odchází jeden potomek do dobré školy v Číně, druhému zůstává dům, pole a dobytek. Dům znamená společenská větší místnost, kde se všichni scházejí kolem televize - dodané zdarma čínskou vládou - a ohně. V ložnicích teplo není a netopí se ani v zimě, kdy jdou teploty pod nulu, v létě se naopak nosí dlouhé rukávy i nohavice. Soudržnost rodin i vesničanů je obrovská, navzájem si pomáhají kdykoli je potřeba. Kde chtějí v budoucnu žít, se ale zatím nerozhodli, jen vědí, že František bude jednou umět oba jazyky - češtinu i tibetštinu.