Dýně s láskou: Na Fajtově kopci chystají dýňobraní i soutěž o největší plod
Fajtův kopec u Velkého Meziříčí ožije 4. a 5. října dýňobraním. Návštěvníci se mohou těšit na vyřezávání, ochutnávky, koncerty i soutěž o nejtěžší dýni.
Podzim na Vysočině už tradičně patří dýním. Fajtův kopec u Velkého Meziříčí hostí 4. a 5. října dýňobraní, které se postupně rozrostlo z malé výstavky na barevný a pestrý festival. „Začali jsme s pár druhy dýní, chtěli jsme ukázat, že hokajdo není jediná možnost. Lidi jsou pak překvapení, jak rozmanité tvary i chutě dýně mají,“ říká hlavní organizátor a správce areálu Jiří Pálka.
Program nabídne vyřezávání dýní i tradiční „Dračí lítání“ s Domem dětí a mládeže Velké Meziříčí. Nově se připojí i základní umělecká škola s koncertem, nechybí soutěže pro děti, sportovní exhibice nebo večerní osvětlená dýňová stezka. „Chceme, aby si každý našel něco svého. Někdo vyřezává, jiný přijde na hudbu nebo jen na dýňovou polévku,“ dodává Pálka.
Dýně ovšem nejsou jen dekorace. Pálka připomíná, že jejich využití v kuchyni je velmi široké – od marmelád a štrúdlů přes polévky až po chutné přílohy. „Dýně je hmota bez chuti, kterou můžete dochutit podle sebe. Skvěle se hodí třeba k masu nebo jako alternativa k mouce při zahušťování,“ vysvětluje. Podle něj se s dýní dají vykouzlit i netradiční lahůdky, například hranolky podobné batátovým nebo dýňové řízky v trojobalu.
Součástí akce bude také soutěž o nejtěžší dýni. Český rekord je podle Pálky 178 kilogramů, světový přes 1200. „Já osobně bych si rád jednou vypěstoval opravdový extrém. Ale hlavní je, aby lidé měli z dýní radost a naučili se s nimi pracovat,“ říká.
Dýňobraní na Fajtově kopci proběhne 4. a 5. října a kromě dobrého jídla a hudby nabídne i inspiraci, jak se na podzim s dýněmi zabavit i je využít v kuchyni.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






