Díky pamětníkům si uvědomíme, jak se dnes máme dobře, říkají mladí autoři Příběhů našich sousedů

Příběhy našich sousedů sbírá společnost Post Bellum s pomocí žáků základních škol a studentů. Přispěli také žáci páté základní školy ze Žďáru nad Sázavou.

Mladí lidé, kteří zažili pouze život v 21. století, se díky vzpomínkám pamětníků dozvídají detaily o životě, jaký si dnes už nedovedou ani představit. Přesto se jim vyprávění zdá zajímavé a důležité. Říká to i skupinka osmáků z 5. ZŠ ve Žďáře nad Sázavou, kterým o svém dětství a práci v továrně Žďas povyprávěl dlouholetý zaměstnanec, třiaosmdesátiletý František Zelníček.

Z tří hodin na deset minut

Ze setkání s pamětníkem Františkem Zelníčkem přímo ve škole mají osmáci mnoho hodin materiálu, který je potřeba zpracovat. Ze šestičlenné skupiny jsou u mikrofonu čtyři děvčata: Martina Veverková, Lýdie Doležalová, Adéla Zástěrová, Adriana Čechová. „Spolužák Honza bude dělat střihače, bude připravovat finální podobu toho videa, které mám mít okolo deseti minut. Z tří a půl hodin záznamu to bude docela těžké,“ zamýšlí se Martina. 

Šestice osmáků si nejprve poslechla povídání pana Zelníčka přímo ve škole, potom absolvovala exkurzi do Žďasu, ze které vznikl krátký článek. Před sebou má ještě výlet do státního archivu a nakonec účast na představení výsledku své práce pro společnost Post Bellum. 

„Jde o to, aby se děti něco naučily, získaly nové zkušenosti a něco vytvořily. Kromě videa jsme sestavovali medailonek pana Zelníčka po společnost Post Bellum, který napsala Marťa, a ten bude u nich na stránkách,“ uvádí paní učitelka Martina Růžičková. 

Dětství, Žďas i Černobyl

Převahu děvčat ve skupině téma historie Žďasu zpočátku příliš nezaujalo, ale nakonec vyprávění Františka Zelníčka všichni ocenili. „Mně se líbilo, že tam pan Zelníček dával spoustu zajímavých úryvků ze života, nejen o Žďase, ale i svoje příběhy a zkušenosti. Zmínil třeba Černobyl,“ říká Martina. 

„Mně se líbilo, jak povídal o svém dětství v Oslavicích, v letech, kdy my jsme ještě nebyli na světě,“ dodává Adéla. 

Žákyně 8. třídy 5. ZŠ Palachova Žďár n. S., učitelka Martina Růžičková

Lýdie chválí osobnost Františka Zelníčka: „Seznámil mě s mnoha věcmi, o kterých jsem nevěděla, a hlavně na mě působil, jako moc milý člověk. Podobné vzpomínky by se měly uchovávat pro další generace, aby bylo lidstvo lepší a lepší.“ 

Martina má stejný názor: „Vzpomínky pamětníků jsou důležité pro celou společnost, protože opakujeme svoje chyby, a aby se to už dál nedělo, tak si ukážeme, co jsme dělali špatně, a co už nikdy nedělat.“ 

A nakonec i Adriana dodává, že si uvědomila, jak se dnes máme oproti dřívějším generacím dobře: „Měli bychom si toho vážit. A zároveň to může starší generaci připomenout, jak totéž období prožívali oni jinak, než ten pamětník, kterého jsme vyzpovídali právě my.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.