Daniela Netíková si splnila sen. Opravila historický kočár

Daniela Netíková žije v bývalé škole v jedné vesničce na Žďársku. Má tam svou sedlářskou dílnu, ve výběhu koně a v kůlně kočáry. Jeden z nich je moderní, kovový a očividně nejvíc používaný. Za ním je pod plachtou ukrytý poklad. „Kočár je typu Viktoria. Jednak má nádhernou sklápěcí koženou střechu, ale on má hlavně tu zvláštnost, že se dá sundat kozlík. Vznikne z toho takový velmi elegantní kabriolet, který se dal řídit z té pohodlnější zadní lavice,“ popisuje Daniela Netíková. Takovým kočárem jezdily dámy na pikniky nebo lékaři za svými pacienty.

Kočár pochází z roku 1890 a je z jihlavské továrny kočárníka Heinricha Smejkala. Naposledy ho používal farář ve Sněžném na Žďársku. „Co se týče dřevěných částí, tak je skoro v původním stavu. Jeden blatník jsme dávali nový a jeden oblouk do střechy. Co bylo úplně zničeným, byly ráfy,“ vzpomíná Daniela na začátky oprav. Musela sehnat šikovného kováře, který takovou práci umí. Podobné to pak bylo i s koženou střechou. Našla člověka, který dokázal ušít střechu i s podhledy.

Teď vypadá kočár jako nový. „Vyjíždí při zvláštních příležitostech. Když si ho někdo objedná na svatbu nebo na nějakou historickou akci,“ říká Daniela. Kočíruje ho sama a zapřahá své koně.

U jednoho kočáru ale nezůstalo. Daniela objevila další poklad - velký celokrytý landauer, který teď čeká na opravu v druhé části kůlny. „Najednou se naskytne příležitost a teď člověku naskočí v hlavě ten jeho sen. Teď nejsou peníze. A najednou se vám zdá, že to není tak nedostupné. Šli jsme do toho úplně vším. Auta se nám rozpadají, ale hlavně, že máme dva krásné kočáry,“ směje se Daniela a je vidět, že ani tento kočár není poslední.

Kočár po opravě|foto: Irena Šarounová