Chov poštovních holubů, to jsou dostihy chudých. Při závodech jde také o rychlost a vytrvalost

„Všechno, co vidíte, jsou holubníky. Vlevo zděný holubník je pro závodníky. Vpravo vidíte dřevěný, kde jsou čtyři oddělení pro chovné holuby a dvě oddělení pro mladé holuby,“ holubář Jan Jakubec ukazuje své království. Poštovní holuby chová u svého rodinného domu v Nové Říši na Jihlavsku. Jak sám říká, chov holubů je pořádná řehole. „Ráno o půl páté vstávat, jít na holubník, všechno vyčistit, pustit závodníky na prolet, připravit krmení, připravit napájení, honem rychle se nasnídat, jít do práce. Když člověk přijde z práce, tak to kolečko zopakovat,“ popisuje.

Poštovní holub má geneticky zakódovanou touhu vrátit se domů, do svého holubníku. Je pro to vybaven značnou vytrvalostí a fyzickou zdatností. Toho všeho pak holubáři využívají při závodech. „Holubi se vyvezou na nějakou vzdálenost. Buď je to krátká trať do dvou set kilometrů, střední trať do šesti set kilometrů nebo dlouhá trať nad šest set kilometrů,“ říká Jan Jakubec a dodává, že za ideálních podmínek dokáže holub uletět šest set kilometrů i za čtyři a půl hodiny. Průměrná rychlost je ale asi sedm hodin.

Jména nemají

Spousta lidí si ještě stále myslí, že po poštovním holubovi je možné poslat zprávu kamkoliv. Není to tak. Poštovní holub se vždy vrací domů na svůj holubník. Největší využití tak měli holubi za války, kdy po nich posílali vojáci zprávy z bojiště. „Dneska už se ale zprávy po holubech neposílají. V době internetu je už ten holub pomalý,“ směje se Jan Jakubec. Při závodech nese holub na noze čip nebo gumičku. To je ale jen pro kontrolu jeho pohybu a času doletu.

Holubář Jan Jakubec|foto: Irena Šarounová

Jan Jakubec nemá své holuby pojmenované, ale pamatuje si jejich čísla. Je to neuvěřitelné, ale opravdu si zapamatuje na sto padesát čísel. Laik prý poštovního holuba od ostatních v letu nepozná. Odborník vidí jeho lehčí a vytrvalejší let. „Okrasný holub obletí dvakrát třikrát dům a je zadýchaný. Poštovní holub vydrží letět čtrnáct i více hodin,“ říká holubář.

Často se stane, že poštovní holub nedoletí. Na cestě ho může potkat špatné počasí nebo predátor. Unavený či zraněný tak usedne a připojí se k hejnu domácích holubů. Jan Jakubec odhaduje, že například na jihlavském Masarykově náměstí je mezi holuby tak dvacet procent poštovních. Někteří se nají, napijí a letí domů, jiní zůstávají. Poznají se podle kroužku s označením na jedné noze a čipu nebo gumičce na noze druhé.