Chemie, hluk a sucho vyhnaly z potoků na Vysočině kdysi hojnou střevli potoční. Teď se jí snad bude dařit u Ranska

Vody v posledních letech stále ubývá a kdysi vodnaté toky dnes v létě často i vysychají. Ochránci přírody proto vytipovávají místa, kde se střevle potoční historicky vyskytovala a snaží se jim vytvářet podmínky pro přežití. Jednou z cest je budování tůní, ve kterých se může střevle ukrýt. „Tenhle potok nikdy vyschlý nebyl. Poprvé v loňském roce,“ říká Josef Havelka ze Správy chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Jedná se o Ranský potok v chráněné oblasti nedaleko Ždírce nad Doubravou.

Na Ransku jsme střevle objevili náhodou

„Střevle potoční je rybka, která dříve obývala mnoho potoků na území celé republiky. My jsme ji tady objevili v roce 2011 při náhodném ichtyologickém průzkumu,“ říká Josef Havelka. Dospělá střevle je dlouhá asi deset centimetrů a je velice plachá. Není tedy jednoduché ji ve vodě zahlédnout. Při jakémkoliv zvuku se ukrývají mezi kořeny nebo kameny na dně.

Tůň nám pomohl vyhloubit lehký bagr. V lese po něm ale nezůstaly žádné stopy

I když se nová tůň na Ranském potoce objevila teprve nedávno, vypadá už po několika týdnech naprosto přirozeně. Zůstal tu převrácený pařez, břehy už zarůstají. Zdálo by se, že ochránci přírody vzali krompáče a lopaty a tůň ručně vyhloubili, aby co nejméně zasáhli do přírody. „Nebylo to o lopatách, byl tu bagr, ale dohodli jsme se, že to bude lehčí technika. Jak vidíte, nezůstaly tady žádné stopy,“ oponuje Josef Havelka s tím, že ručně hloubí jen menší a mělčí tůně, například pro žáby.