Chatař svou boudu radši zapálil. Tak těžké pro něj bylo loučení s údolím řeky Jihlavky
Už skoro čtyřicet let je vodou zaplavené údolí řeky Jihlavky mezi Vladislaví a Mohelnem na Třebíčsku. Mluvíme o Dalešické přehradě. I teď je to krásný kousek přírody, ale pamětníci si pamatují říčku, kamenné srázy a hlavně mlýny a chatové osady. Chat tu tehdy bylo 242.
V roce 1970 začala stavba Dalešické přehrady. Pod vodou mělo skončit údolí zarostlé hustými lesy a zastavěné chatovými osadami. Tehdy začala práce Jiřího Mastného. Měl za úkol údolí vyčistit a chaty od majitelů vykoupit. Sám u Jihlavky jednu chatu postavil, a tak věděl, že to bude těžká práce. Přistoupil k ní ale jako profesionál. „Stavař je takovej, že musí někam přijít, připravit si to, postavit a jít zase dál a tak to bylo i s tou přehradou,“ vysvětluje.
Chatu slepili z budky po třebíčském zelináři a kartónu od ševců z Boroviny
Ze své zkušenosti Jiří Mastný věděl, že mnohé chaty velkou cenu neměly. Lidé si je postavili z toho, co bylo právě po ruce. „Moji kamarádi koupili v Třebíči za pět set korun starou boudku, kde prodával starej Hobza zeleninu. Příčky se tam dělaly z papundeklu, kterej přivezli z Boroviny, protože ševci potřebovali silnej papundekl na podrážky,“ vzpomíná na stavbu jedné z chat. Vyjednávat výkupní cenu pak nebylo jednoduché. „Byli to kamarádi, tak jsem jim za to dal čtrnáct tisíc,“ dodává.
Staří trampi se chaty nevzdali. Po centimetrech ji sunuli nahoru na kopec
V údolí Jihlavky mělo své tábořiště několik trampských osad. Mnohé z nich vznikaly už ve třicátých letech minulého století. Jiří Mastný vzpomíná na partu chlapů z osady River de la Plata. „Ti staříci tu starou shnilou chatu tahali v teplákách nahoru do stráně. Když já jsem to viděl, oni to po trochách mezi těma stromama sunuli a stálo jim to za to,“ říká. Trampi svou chajdu dostali až na kopec, kde nějaký čas stála. Dnes už je na tom místě jen malý pomníček.
Poslední bouda lehla popelem. Chatař se s ní loučil velmi nerad
Dno přehrady se už pomalu a jistě plnilo vodou, ale jedna chata tu pořád ještě stála. „Poslední chatu, která ne a ne zmizet, měl kamarád Pacas Svoboda na pravém břehu,“ říká Jiří Mastný. Tady trvalo vyjednávání dobré dva roky. „Tak jsem si s ním dal sraz, on měl péráka dvěstěpadesátku, já jsem jel gazíkem, jeli jsme dolů k tý jeho chatě a říkám: Budeme to bourat nebo co? Vytáhl z ruksaku kanystr s benzínem, polil to, podpálil a říkal: Seš spokojenej?“ Popisuje Jiří Mastný jeden z nejemotivnějších okamžiků.
Chataři tehdy dostali náhradní pozemky. Někdo zakotvil nedaleko pod Koněšínem, jiní stavěli nové chaty až u Smrčného.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
