Cesta mrákotínského monolitu z lomu do Telče trvala čtyřicet dva dní. Podařilo se to až napodruhé
Je to právě devadesát let od události, kterou s napětím sledovala celá republika. Mrákotínští kameníci na druhý pokus převáželi skoro šestnáctimetrový žulový kolos z lomu na telčské nádraží. Odtud pak odjel po dráze do Prahy a skončil na nádvoří Pražského hradu. Hovoříme o slavném monolitu, který objednal Tomáš Garrigue Masaryk.
Kámen přicestoval do Prahy v roce 1925. Celé to ale začalo krátce po konci první světové války. Prezident Masaryk chtěl mít na Hradě památník obětem války. Původně uvažoval o pamětní desce. Jeho dvorní architekt Josip Plečnik mu ale navrhnul monolit o výšce třicet až pětatřicet metrů. Prezidentská kancelář vyhlásila výběrové řízení na dodavatele kamene.
Monolit v datech
květen 1921 – Prezident Masaryk vyslovil
myšlenku pamětní desky, která by připomínala
padlé v I. světové válce. Architekt
Josip Plečnik poté navrhl Sloup svobody
(monolit)
srpen 1921 - Prezidentská kancelář vypisuje
poptávku na žulový sloup 30 – 34 m
vysoký, která zůstala bez reakce
prosinec 1922 - Přijata nabídka a.s. Mrákotínské
kamenolomy na polotovar pro
monolit v délce 14 – 18 metrů
srpen 1923 - Vytěžen a hrubě opracován
kvádr o délce 18,2 m
8. září 1923 - Po asi 1,7 km se kvádr na staré
cestě z Mrákotína do Telče přerazil o současně
dopravovaný blok pro kašnu Rajské
zahrady na Hradčanech. (Větší část kvádru
byla později použita pro pomník legionářů
v Praze pod Emauzy, který byl za II. svět.
války zničen nacisty. Obnoven byl v roce
1998. Druhá část byla použita na pomník
padlých na náměstí Hrdinů v Telči.)
11. září 1923 - Mrákotínské kamenolomy
žádají prezidenta Masaryka o zadání nového
monolitu
12. listopadu 1923 – Přichází kladná odpověď.
1924 - Vytěžen nepoužitelný blok pro nekvalitní
(porézní) kámen
8. září 1925 - Vytěžen blok pro monolit
o délce 15,7 m
8. listopadu 1925 - Po 42 dnech cesty dopraven
na nádraží v Telči
26. listopadu 1925 - Slavnostně naložen
na speciální vagón na telčském nádraží. 3.
prosince 1925 – Ozdoben žačkami Lidové
malírny se vydal na cestu do Prahy
4. prosince 1925 – Monolit vítají v Jihlavě
a dále po celé trati
9. prosince 1925 - Monolit je slavnostně
uvítán na nádraží v Dejvicích v Praze
12. srpna 1928 - Dokončeno hlazení a leštění
monolitu
28. října 1928 - Slavnostně vztyčen na III.
nádvoří Pražského hradu
13. května 1996 – Za účasti prezidenta
Václava Havla osazen na vrchol monolitu
zlatý jehlan podle původního návrhu architekta
Plečnika
Na objednávku tak velkého kamenného kvádru nikdo nereagoval. „Mrákotínský kamenolom v roce 1922 nabídl polotovar v délce do osmnácti metrů a tuto nabídku prezidentská kancelář akceptovala,“ říká telčský kronikář Oldřich Zadražil. Před sebou má složku plnou výstřižků z novin a dobových fotografií. „Hned v roce 1923 se opravdu podařilo vytěžit žulový kvádr o délce víc než osmnáct metrů,“ pokračuje Oldřich Zadražil.
Lano se přetrhlo a kusy žuly do sebe narazily
Dopravu z lomu do Telče tehdy zajišťovali vojáci z Olomouce. S materiálem pro budoucí monolit tehdy převáželi i další kámen. Z toho je dnes kašna v rajské zahradě na Hradčanech. „Asi kilometr a půl za Mrákotínem se přetrhlo tažné lano, ten kvádr sjel a o ten současně dopravovaný blok se přerazil,“ popisuje kronikář. Mrákotínští se ale nevzdali a požádali prezidentskou kancelář o další pokus. Prezident souhlasil.
Vhodný blok se podařilo vytěžit až v roce 1925. Kvádr byl dlouhý patnáct metrů a jeho tentokrát úspěšná cesta do Telče trvala čtyřicet dva dnů. Jen pro představu. Trasa z Mrákotína do Telče je dlouhá osm kilometrů. „Techniku dodal dělostřelecký pluk z Českých Budějovic, ale tu dopravu provedly samy Mrákotínské kamenolomy pod vedením Jaroslava Fojta. Podle záznamů na tom pracovalo třicet až čtyřicet zaměstnanců kamenolomu,“ říká Oldřich Zadražil. Kámen dopravovali v jakési kleci posunováním na ocelových válcích.
Mrákotínští kameníci zdraví Prahu
Do Telče na nádraží dorazil kvádr osmého listopadu a byla to velká sláva. „Monolit byl ozdoben transparenty, chvojím a nápisy žákyň telčské lidové malírny,“ říká kronikář a ukazuje na dobových fotografiích. Jsou na nich dobře čitelné nápisy: Práci zdar a Kam se kámen hne, tam se síla napře. Pod tím byl nápis: Mrákotínští kameníci zdraví Prahu.
Z Telče odjel kámen osmého prosince, už devátého ho davy vítaly v Jihlavě a pak i v dalších městech na trase do Prahy. Na třetím nádvoří Pražského hradu byl slavnostně odhalen dvacátého osmého října 1928 u příležitosti desátého výročí konce války.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
