Bydlí ve mlýně, ale mouku nemelou. Nabídnou vám ale domácí hovězí

Spolupracují s myslivci, takže při žních neutrpí žádné srnče. Vedle pěstování obilí, pícnin a sena se ale nejvíce ze všeho věnují chovu masných býků.

Býci se na pastvinách u Rohozné mají dobře

„Začínali jsme se sedmi jalovicemi plemene Aberdeen Angus a jedním plemenným býkem, to byl náš první Matěj,“ usmívá se Věra Řezníčková, která manžela Petra potkala na studiích. Chovat masné býky byl jeho sen. „Dnes už máme sto patnáct kusů hovězího ve všech kategoriích,“ dodává. K Matějovi přibyl další Matěj, pak Vláďa a třetí Boban. Všichni se spokojeně pasou na pastvinách pod lesem na okraji Rohozné. Volnosti i dobré trávy mají dost, a tak se daří stádo rozmnožovat. Vykrmený býk putuje na biojatka a vyzrálé vakuované maso pak mohou ocenit milovníci hovězího.

„Když to dobře jde, tak to vychází ročně jedno tele na krávu. Když je větší býk, tak ty porody bývají těžký. Taky máme každý rok dvojčata,“ vypráví statkářka. Telata jsou co nejdéle u krav, aby mohla sát mléko, ale než se má kráva znovu otelit, musí je mezi šestým až osmým měsícem Řezníčkovi odstavit. „To na sebe potom někdy i týden volají, než je to přejde.“ V zimě mohou být pod střechou, ale té možnosti využívají jen málo, prý jsou stejně nejraději venku.

Slepice ani nemám spočítané

Kromě krav, býků, ovcí a koní pobíhá kolem mlýna hejno slepic, u potoka se daří kačenám, dům i stádo hlídá několik psů a u domu jsou vždycky koťata. „Domácí vajíčka, to už tak nějak k té práci patří, ani nevím, kolik slepic tady je, ony tady tak běhají kolem,“ směje se statkářka. Všechny čtyři děti zvířata milují, vědí, kdy se líhnou kachňata, jak zahnat krávu do klece při prohlídce veterináře a vůbec rodičům vydatně pomáhají.