Blanka a Pavel Křížovi: Knihovna v Borech je celý náš život

„Knížky byly naštosované v knihovně, jak je svezli z těch knihoven a kupodivu byly v obou knihovnách stejné knihy,“ říká Pavel Kříž. Knihovna se stěhovala celkem třikrát, ale nakonec je od roku 1982 v budově obecního úřadu v prvním patře, kde má i zázemí pro čtenáře.

Blanka Křížová vlastnoručně váže i píše kroniky borské knihovny, mají jich plnou skříň. Aktivit, které pro čtenáře odjakživa pořádají, je totiž více než dost: setkání se spisovateli a ilustrátory, přednášky literárních i jiných odborníků, zájezdy pro veřejnost, tradiční Noci s Andersenem pro děti a vedou i kroužek čtenářů pro děti. Tradičně s ním sázejí stromy na Pohádkovém kopečku. „Je to krásné vyhlídkové místo nad obcí, chodí tam lidé, dělá se tam drakiáda a kupa jiných věcí. Máme tam jeden jedlý strom a tři pohádkovníky: dub červený, oskeruši z Velehradu a ginkgo, které nám před pár lety uschlo. Tak jsme chtěli zasadit nové a ono se to první asi leklo, a znovu obrazilo, tak teď tam máme dvě,“ směje se spokojeně Blanka Křížová.

V knihovně mohou trávit čas celé rodiny

Pavel Kříž vysvětluje, proč má knihovna v nabídce nejenom tři a půl tisíce knih, ale také časopisy, čtečku knih s nahranou povinnou četbou pro studenty, dioptrické brýle na čtení, ale hlavně společenské deskové hry: „Chceme, aby sem děti nebo dospělí s dětmi - rodiče, prarodiče s vnoučaty přišli a trávili tady volný čas. Máme tu řadu společenských her a ty poslední rok půjčujeme také zdarma domů. To jsou takové nové prvky. Maminky si půjčují knihy, stráví tady hodinku a pak jdou domů s tím, že si tady příště zahrají něco jiného.“

Nový čtenář dojíždí do knihovny v Borech dokonce z Pavlova. Nejde o dítě, které se právě naučilo číst, ale o pana Drápelu narozeného v roce 1943: „Já jsem hledal knížku o Radostíně a nakonec jedině tady v této knihovně ji měli. Jakmile jsem tady už jednou byl, tak vždycky když ji vracím, tak si půjčím další, už jsem tady zůstal,“ směje se spokojený čtenář. Křížovi knihovny také využívají, domů si beletrii vůbec nekupují, nebo když, tak výjimečně. Vědí, že všechno, co si chtějí přečíst, mají ve „své“ knihovně.

Týdně věnují manželé knihovně kromě výpůjční doby nejméně pět hodin. „Každé dopoledne potřebujeme pár hodin. Pro nás ta knihovna byl vždycky celý život. Léta jsme jí věnovali celý život a v rámci knihovny jsme vždycky a rádi dělali všechno,“ uzavírá Blanka Křížová.