Bez kávy by Suzanne Renaudová zimy v Petrkově nepřežila

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lucie Tučková s moderátorkou Dášou Kubíkovou

Spisovatelka Lucie Tučková se seznamovala se životem francouzské básnířky téměř 15 let, než vyšla knížka nazvaná Suzanne Renaud - Petrkov 13. Manželství s básníkem a grafikem Bohuslavem Reynkem bylo v mnoha ohledech zvláštní. „Reynek navštívil Francii už v 17 letech, brzy překládal z němčiny i francouzštiny. Na Suzanne se obrátil nejprve se žádostí o autorizaci svého překladu jejích básní. Shodou okolností byl v té době na poutním místě La Saletta nedaleko Grenoblu, takže ji, byť neohlášen, navštívil,“ přibližuje spisovatelka první setkání budoucích manželů.

Suzanne se Bohuslavovi zalíbila jako žena okamžitě. Podle Lucie Tučkové však námluvy nějakou dobu trvaly. „Suzanne prožila spoustu tragických událostí, například přišla o maminku, ale Bohuslav byl neoblomný nápadník, takže se nakonec v roce 1926 vzali.“ Do Československa přijela básnířka poprvé až po svatbě. Neuměla česky, a manželovi rodiče nemluvili francouzsky, takže byla závislá na tom, co jí Bohuslav přeloží, proto byla v začátcích velmi osamělá.

Nejtěžší byly zimy

Součástí svatební úmluvy bylo, že manželé budou na zimu odjíždět do Francie, což se také prvních deset let dařilo. Pravou zimu na Vysočině zažila Suzanne až v roce 1937, kdy zde rodina uvízla. „Bohuslav se musel po smrti svého otce začít starat o statek. Pro Suzanne byla první zima téměř smrtelná. Myslela, že ji psychicky nepřečká už po prvním týdnu, ale ta zima tady byla stále ještě v březnu,“ přibližuje Lucie Tučková básnířčiny těžké chvíle.

Se zimou se nakonec utkala básněmi. „Verše byly to jediné, kde se dokázala vyjádřit. V dopisech přátelům nedokázala ani vyslovit, co tady zažívala – to zdejší temno a chlad, na to nebyla vůbec připravená.“ Spisovatelka popisuje starý dům v Petrkově, který nejde pořádně vytopit ani dnes. „Fičelo tam od oken, průvan bral veškeré teplo. Vytápěly se v podstatě jen dvě místnosti, ty dny se dalo přečkat jen u kamen pod dekou a s kávou.“

Kniha o Suzane Renaud autorky Lucie Tučkové

Doma pražená, čerstvě namletá

Suzanne Renaudové velmi pomáhala káva, která ji dokázala prohřát a povzbudit na duchu. „Reynkovi synové vyprávěli, že pražení kávy byl pro maminku jakýsi obřad. Velice ráda se kávě věnovala, pražila ji velmi opatrně na kraji plotny, aby se nepřipálila. Každá potřebná dávka se namlela v ručním mlýnku, takže byla vždy čerstvá,“ Káva byla před válkou v Československu celkem běžně dostupná, ale za války byla potřeba různá dobrozdání, že člověk je slabý na srdce a potřebuje kávu jako lék. Tehdy pomáhal Suzanne sehnat kávu nakladatel Zdeněk Řezníček díky potvrzením z nemocnice.

Život básnířky přibližuje i výstava

Ve žďárském Čechově domě je k vidění výstava o životě Suzanne Renaudové, kterou také připravila Lucie Tučková. „Jde o průřez životní poutí od chvíle, kdy se provdala za Bohuslava Reynka, až po závěr jejího života. Vložili jsme tam méně známé fotografie, básně, které psala na konci života, v překladu jejího syna Jiřího Reynka.“ Některé z dokumentů a fotografií jsou dohledané i díky francouzským badatelům. Pátrat po nich bylo podle slov Lucie Tučkové v rodinném archivu i ve Francii úžasné dobrodružství.