Autodráha, divadlo nebo magická tabulka. To jsou dětské hračky konce minulého století

Když na půdě objevil krabice plné starých hraček, nahradil výrobky našich šikovných otců a dědů autíčky, vláčky a pokojíčkem pro panenky. U výstavy ve výloze polenské spořitelny se každý zastaví.

„Doma jsme při úklidu doma objevili hračky jak po ní, tak po mně,“ říká Milan Říha. Nečekal, že ještě uvidí hračky, se kterými si hrál před dobrými padesáti lety. „Nádobíčko, vláčky, panenky, loutky, a podobné věci jsme tam našli,“ vzpomíná s úsměvem.

A protože byl předvánoční čas, rozhodl se svou obvyklou výstavku kutilských výrobků ve výlohách polenské spořitelny nahradit hračkami. „Když to lidé viděli, tak mi začali nosit svoje hračky,“ směje se a dodává, že například dětskou promítačku na diapozitivy dostal při nákupu vína.

Autodráha bývala snem mnoha kluků. Hráli si i tatínci

Dominantou jedné z výloh je autodráha, po které toužil nejeden kluk. Prodává se v různých modifikacích v podstatě dodnes. Tehdy to ale byla velká vzácnost, a s autíčky na ovládání si často hráli nejen kluci, ale i dívky a rodiče.

Milan Říha chtěl dokonce za výlohou autodráhu rozpohybovat. Autíčka jsou už ale značně opotřebovaná. Možná se mu to podaří s vláčky, které se chystá vystavit, až bude současnou expozici obměňovat. 

Magická tabulka prověřila koordinaci rukou

Druhá výloha nabízí pohled například na loutky dětského divadélka, část pokojíčku pro panenky nebo magickou tabulku. „Ty jsem našel dokonce dvě. Jedna byla moje, druhá manželky,“ říká Milan Říha.

Na tabulce bylo možné pomocí dvou koleček kreslit. Pak se plastovou tabulkou zatřáslo, a obrázek zmizel. „To je vlastně plotr, podle dnešní terminologie, ve dvou osách, jedna je poháněná svisle, jedna vodorovně,“ vysvětluje Milan Říha a vzpomíná, jak bylo těžké nakreslit šikmou čáru.