Antropoložka Petra Havelková: Na pracovním stole mám kosti a lebky

Když se studentka žďárského Biskupského gymnázia rozhodovala, co studovat dále, vyhrála to u ní odborná biologie pro široké spektrum studovaných oborů – matematika, fyzika, genetika, mikrobiologie, ale i historie. Až přednáška z antropologie nasměrovala Petru Havelkovou právě do historie, k práci s kosterními ostatky.

Měla jsem štěstí: v Národním muzeu se uvolnilo místo

Diplomovou práci psala ve spolupráci s RNDr. Petrem Velemínským z Národního muzea, kam po škole mohla nastoupit a stát je jeho kolegyní. „Brala jsem to jako velkou výhru, i když můj první úvazek byl jen poloviční,“ vzpomíná. V muzeu se postupně etablovala mezi naše nejvýznamnější antropology.

Zamilovala si vykopávky z Velké Moravy v Mikulčicích a netušila, že jednou přesídlí pracovně do Egypta. „Mně se tam vůbec nechtělo, ale otěhotněla kolegyně, po ní další, tak jsem to vzala jako záskok,“ usmívá se Petra Havelková, která už má v současnosti také malou dceru.

Nejzajímavější je patologie

Práce v Egyptě ji začala bavit. „Je to tam příjemnější, pokud je pěkné počasí, pokud nefouká chamsín, což je vítr, který přináší písečné bouře a spoustu much,“ směje se. Měření a dokumentace samotná je jinak úplně stejná, jako když je doma v muzeu. Pro vědce je zajímavá práce na kostře, kde se najde nějaké postižení, nějaká patologie. „Kolegové se vždycky nadšeně ptají, tak co, je tam něco? A nepotěší je, když jde o zdravého jedince, i kdyby byl sebelépe dochovaný,“ usmívá se antropoložka.

Do Egypta jezdila od roku 2009 pravidelně vždy na tři měsíce v roce a chystá se i letos, i když na mnohem kratší dobu, aby odloučení od dcery obě dobře zvládly.