Zvířata jsou mojí celoživotní vášní, říká Luboš Novák. Nejraději má oslici

23. listopad 2015

Příběhy z Vysočiny

Na okraji Světlé nad Sázavou je malá soukromá zoologická zahrada. Patří Luboši Novákovi. „S mou ženou jsme myslivci, máme rádi zvířata a jsme rádi kolem nich,“ vysvětluje svůj přátelský vztah sympatický Luboš Novák. Ve výbězích jsou mimo jiné bílí daňci, kozy girgentálské s typicky zakroucenými rohy. O kus dál poskakují klokani a v rybníce plavou černé labutě.

Novákovi mají psa, u dveří do hospodářské části domu ale každého uvítá hnědá oslice Jamie. „Má ráda suché housky, rohlíky, tak ji takhle jednu dáme,“ říká chovatel, pro kterého jsou zvířata celoživotní vášní. „Oslice je asi nejmilejší, protože dělá společnost,“ směje se. „Člověk si dá venku kávu, přijde, chce se mazlit, není dotěrná, umí v klidu postát, když něco dostane, je za to ráda. Je to takový společník.“

Klokani, černé labutě

Luboš Novák má poblíž svého domu malý rybníček, ve kterém se prohánějí černé labutě. „Jsou poměrně vzácné. Já je mám zapůjčené ze stanice v Pavlově. Podařili se nám i mladí,“ dodává.

Klokan, Světlá nad Sázavou|foto: Milan Kopecký

Nad rybníkem je výběh s klokany. Cesta zvířete původem z jiných zeměpisných šířek až do Světlé byla vcelku prozaická. „Vnučka říkala, že se jí moc líbí klokani. Tak jsem šel na internet a sehnal pár klokanů,“ usmívá se Luboš Novák.

Doslova mu zobou z ruky

Největší část chovu se nachází v oborách podél silnice. Lidé tudy chodí na procházky, zvířata se většinou nebojí a přicházejí blízko k oplocení. Když se ale v oboře objeví chovatel, reakce jsou docela jiné. „Mají rádi suchý chléb, přijdou vždycky,“ dodává a první přichází dvojice pštrosů. Po nich kozy, kozy girgentálské, lamy. „Obhlíží to tady i jelen sika, přijde si taky pro chleba.“

Ve výbězích Luboše Nováka najdeme i divoká prasata, pávy a další vzácná či méně vzácná zvířata.