Ženich po padesáti letech: Dobře, že si mě žena vzala, protože bych zvlčil

„Přípravy nebyly, dcera s tím měla starosti. To ona nás překvapila. My jsme nebyli pro,“ říká Jana Vyhlídalová, kterou manžel okouzlil před více než půl stoletím svou galantností. Seznámili se na spartakiádě, když mžourala do sluníčka a on, cizí sympatické slečně, nabídl svoje sluneční brýle. Následovala zmrzlina, kolotoč a byla ruka v rukávě.

Bývalá profesionální fotografka a ředitel jihlavské nemocnice měli na své zlaté svatbě jako doprovod i svoje vnučky Haničku a Aničku, které přály svým prarodičům … „Ať se mají dobře a ať jim to vydrží!“

Nevěsta, která se vracela k oltáři se stejným mužem ve svém životě už podruhé, prozradila, že manžel ji celých padesát let neskutečně rozmazluje. „Co je potřeba. Všechnu práci za mě udělá.“

S láskou v očích svou ženu sledoval i pyšný manžel novomanžel Jaroslav Vyhlídal: „ Snažím se vyhovět, prospět, co můžu udělat dobrého pro manželku, tak udělám. Když už by se schylovalo k bouřce, přestanu mluvit.“ A právě to je recept na dlouhou lásku a úctu v jejich manželství i podle paní Jany: „Já když se potřebuju pohádat, tak určitě ne s manželem,“ směje se.

„Dobře, že si mě moje žena vzala, protože bych zvlčil,“ uzavírá s úsměvem pan Jaroslav a odvádí si už podruhé za půl století svou ženu k oltáři, aby stvrdili svůj manželský slib prstýnkem a polibkem.