Zadní synagoga v Třebíči je pro veřejnost otevřená přesně 20 let

Plánům na zničení židovského ghetta bránilo zjištění, že je postavené na naplavenině řeky Jihlavy a že jsou v podloží tekuté písky. Zamýšlená nová výstavba by tak musela složitě růst na betonových pilotách. Bourání židovského ghetta a Zadní synagogy v Třebíči zamezil také převrat v roce 1989. Záhy začaly naopak vznikat plány na obnovu a regeneraci. V roce 2003 byla celá třebíčská židovská čtvrť i se hřbitovem a synagogou zapsaná na prestižní seznam UNESCO.

A jak náročné bylo třebíčskou Zadní synagogu opravit? Paradoxně zásah za minulého režimu jí vlastně pomohl. Tehdejší zelináři totiž udělali ze Zadní synagogy sklad a dozrávárnu banánů. Aby ale mohli zeleninu a ovoce uvnitř skladovat, nechali celý prostor zabílit vápnem. A vápno dokonale zakonzervovalo původní výmalbu synagogy. Na zdech tak dnes můžete číst originální hebrejsky psané texty - výroky rabínů a úryvky modliteb. Nad hlavou září tři namalovaná zrcadla, přičemž dvě krajní představují noční oblohu hustě posetou hvězdami a prostřední je západ slunce. Nutno ale na závěr podotknout, že sami židé přestali třebíčskou Zadní synagogu dlouho před druhou světovou válkou používat a udělali z ní sklad kůží pro místní Subakovu koželužnu.

„Důvod je prostý,“ vysvětluje průvodkyně Dáša Juráňová. „Třebíčské židovské ghetto mělo synagogy dvě. Největší příliv židovských obyvatel do Třebíče byl v 17. století, uvádí se až 1700 lidí židovského vyznání, což bylo na tehdejší pětitisícové město velké procento.“ Přední Stará synagoga přestala stačit, a tak v roce 1669 postavili Zadní - Novou. „Jenže v revolučním roce 1848 získali židé většinu svých práv a svobod zpět, nemuseli už bydlet v ghettech, mohli volně obchodovat a začali se stěhovat do větších měst. V Třebíči tak zůstalo jen asi 300 lidí židovského vyznání a Zadní synagoga se v roce 1926 stala nepotřebnou,“ dodává Juráňová.

Židovská čtvrť Třebíč|foto: Michal Malý

„Trochu smutné pouze je, že židovské ghetto v Třebíči je jedním z nejzachovalejších v Evropě, ale bez lidí, kteří v něm původně bydleli,“ posteskla si Juráňová. Z koncentračních a vyhlazovacích táborů se po druhé světové válce vrátilo do Třebíče pouze 11 lidí. Podle historiků nebyli místními přijati příliš vlídně, takže v Třebíči většinou ani nezůstávali. Tím pádem třebíčská židovská komunita zcela zanikla.