Vyrobit malířské plátno není jen tak. Kromě želatiny a oleje se tam občas přidává i vejce

K výrobě malířských pláten se dostal v porevolučních letech, kdy nejprve přišel k materiálu na rámy, a potom se léta postupně učil správné technologie této výroby.

Dřevo

Sama dílna není velká, nachází se ve dvoupatrovém stavení, dvůr ale velký být musí, je totiž plný naskladněného smrkového dřeva. „Fošny, které máme venku, se po vysušení rozřežou na příslušné profily latí, ty se prohoblují do tvarových profilů a tady na truhlárně je potom vykracujeme na potřebné délky,“ popisuje ve zkratce výrobce pláten. 

Kromě základní sady rozměrů pláten se většina výroby zaměřuje na konkrétní rozměry pro umělce podle jejich potřeb a přání.

24 metrů plátna

O patro výše vznikají samotná plátna. Schnoucí plátno je natažené a upnuté v kovových držácích v délce přes celou místnost. Měří celých čtyřiadvacet metrů! Plátna jsou nejen různých šířek, délek, ale i tloušťky, kvality a barev. 

8 fotografií

„Všechno jsou to lny a různé tkalcovské modifikace toho lnu. Teď už ale v naší zemi neroste ani stéblo lnu, všude jsou žlutá pole, která jsou potřeba na něco jiného,“ stýská si pan Janáček. „Len se musí dovážet z celé zeměkoule, a ani ho u nás neumí nikdo zpracovat a ani není na čem. S tím zpracováním jsou obrovské patálie, a teď už musíme brát a pracovat s tím, co je,“ popisuje vyhlídky do budoucnosti svého řemesla.

Natírání plátna

Lněná plátna se natírají v několika vrstvách. Nejprve je potřeba směs se želatinou a potom základní nátěr, kterému se říká šeps. 

„Šepsy jsou dva – akrylátový, relativně nový vynález, asi pětadvacet roků se používá a je teď nejvíc rozšířený, a šeps olejový. Možná jsme téměř jediní, kdo používá ten olejový šeps, a olej si mícháme sami. Jde o lněný olej. Nejprve se to tedy podklíží želatinou, to se provede dvakrát, a potom se dává třikrát nátěr toho šepsu. Někdy se do toho šepsu dává i vajíčko,“ usmívá se Luboš Janáček.