Jonáš s Downovým syndromem maluje obrazy, plave a jezdí na koni, všechno díky maminčině úsilí
Když se manželům Kutrovým z Nového Města na Moravě před 24 lety narodila dvojčata, netušili, že jedno z nich bude žít s Downovým syndromem.
„Pustili nás z porodnice se zdravými dětmi, jenom s nějakou menší srdeční vadou. Potom nás s tou srdeční vadou hnali do Brna na kardiologii, a ve třech měsících to na nás pan primář vybalil, jestli jsme byli na genetice,“ vzpomíná Hana Kutrová na nelehké začátky.
„Tehdy mně strašně pomohlo zvládnout tu situaci to zdravé Jonášovo dvojče. Bylo to těžké, tehdy nebyl ani internet, ani raná péče, ta teprve vznikala, takže jsme vším procházeli sami.“ Když měli kluci čtyři roky, přibyl k nim ještě jeden nejmladší bratr. Jonáš potom vychodil speciální třídu základní školy a pokračoval do praktické dvouletky. Dnes je mu 24 let, ale od skončení školy nemá na Novoměstsku další perspektivu. Přesto se věnuje mnoha činnostem.
Na velmi časně zahájenou hipoterapii navázala paravoltiž, což je akrobacie na koni pro handicapované. „Já jsem se tomu dlouho bránila, protože jsem říkala ‚holubičky na koni jen přes mou mrtvolu‘. A pak jsem měla jednu slabou chvilku a už to bylo. Takže děláme paravoltiž, holubičky na koni a Jonáše to baví,“ usmívá se paní Hana. K tomu přibylo i plavání. „Chodíme takhle už roky na plavecké kurzy, protože naše sousedka má plaveckou školu. A Jonáš už teď plave líp, než já!“ dodává hrdě.
Díky novoměstské organizaci Portimo teď také Jonáš zažil svou první vernisáž výstavy obrazů, které namaloval. „Já jsem hledala pro Jonáše volnočasovou aktivitu, protože tady pro ty děti obzvlášť na maloměstě nic není. Byla to taková náhoda, že když nejmladší šel do první třídy, tak měl spolužačku, a její maminka učí výtvarný obor na Základní umělecké škole. Tak jsem se jí zeptala, co by řekla na takové dítě a ona s tím byla úplně v pohodě,“ vysvětluje maminka, která se k Jonášovi v hodinách připojila. „Nejdřív maloval na papír, pak jsem nakoupila plátna, nějaké akrylové barvy a paní učitelka zmačkala kus igelitu, to bylo takové razítko a Jonáš začal tvořit.“ Malování jim přerušil covid, a když pak Jonáš dojížděl do praktické školy, už se k tomu nevrátili.
To by ale maminka nejraději změnila. „Někam bych určitě docházela, protože pro něho je potřeba, aby měl sociální kontakt. Po skončení školy tady není kam pokračovat, většina Jonášových spolužáků bojují tak jako my. Navštěvují sem tam nějaké sociální služby, nějaké aktivity, ale je toho zoufale málo. Ráno se probudíme a přemýšlím, co budeme dělat.," uzavírá Hana Kutrová.
Obrazy Jonáše Kutry si v Nemocnici Nové Město na Moravě můžete prohlédnout do konce ledna 2025.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
