Vlhkost v zemi pomůže udržet humus. František Matoušek hospodaří v souladu s přírodou
Česká pole sužuje sucho a horko, a zemědělci hledají způsoby, jak se s tím poprat. Možná by si mohli nechat poradit od farmářů, kteří se snaží hospodařit po vzoru svých otců a praotců.
I oni sice bojují se suchem, ale snaží se pochopit přírodu, a přizpůsobit se. Jednoho takového jsme na Vysočině našli.
František Matoušek hospodaří se svou přítelkyní Evou Dolákovou na osmnácti hektarech půdy nad Kojetínem na Havlíčkobrodsku. Pěstuje hlavně kořenovou zeleninu, ale také bylinky, které dodává jedné firmě. Pro zeleninu je možné si za ním zajet přímo na pole.
Permaluktura
Odborným výrazem pro jeho hospodaření je permakultura. Sám farmář ale říká, že to cizí slovo rád nemá. „Spíš tomu říkáme, že hospodaříme blízko přírodě. Abychom ji co nejmíň poškozovali, abychom ji zúrodňovali, a aby po nás zbyla,“ říká František Matoušek.
Trávu ani listí neodvážet do bioodpadu. Kompostujte a zajistěte půdě humus
I na polích v Kojetíně je znát, že v posledních letech chybí voda. „U nás neprší míň, než pršívalo, ale prší najednou a rychle to odteče,“ říká farmář. Řešením je podle něj zadržet co nejvíc spadlé vody, a zajistit, aby byla půda humózní. „Na orné půdě děláme jetelotrávy nebo vojtěškotrávy, a ty nám zachovávají tolik hmoty, že ty mikroorganizmy vytvářejí humus,“ popisuje.
Taková půda potom natáhne vzdušnou vlhkost a zadrží případné srážky. „Neodvážet trávu do bioodpadu, listí neodvážet, ale pěkně zkompostovat,“ přidává další radu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.