Velkomeziříčská tragédie ji připravila o tatínka. Jitka Rousová si dodnes pamatuje vše

5. květen 2020

Ten den, kdy jí nacisté zabili tatínka, bylo Jitce Rousové pět let. Ve Velkém Meziříčí jen tři dny před koncem války zavraždili prchající Němci šedesát odbojářů. Byl mezi nimi i její otec – architekt, divadelník a malíř Vladimír Neuman. Jitka Rousová si s pohnutím vybavuje den, kdy její šestatřicetiletý otec tragicky zemřel. Patřil mezi aktivní lidi, kteří se ve Velkém Meziříčí rozhodli zorganizovat odpor proti německé armádě.

„To povstání pátého května bylo nejen v Praze, ale všude. I tady už bylo povoleno pověsit prapory, nastala euforie,“ vzpomíná Jitka Rousová. „Na radnici vznikl výbor, a přidala se k němu i spousta dalších lidí, že chtějí pomáhat. Jenomže přišel večer, a od Náměště přijely jednotky wehrmachtu a ti je na té radnici zajali, zavřeli, zmučili a sedmého května je rozvezli tady k řekám,“ vypráví dále. Německá armáda se na útěku mstila, proto všechny své zajatce vojáci pozabíjeli. Větší část postříleli u Oslavy a naházeli těla do řeky, zbylé u Balinky oběsili a těl se znovu zbavili v řece.

Druhý den k obětem přibyly další - večer téhož dne byl na ještě stojanu pouliční lampy na náměstí oběšen další mladík a další tři lidi Němci zastřelili na útěku z města v hospodyňské škole. K obětem německého vraždění přibyly další – ruská armáda, která ustupující Němce pronásledovala, provedla na město nálet. „Devátého května, když sem přišli, tak to tady ještě vybombardovali. Na hřbitově je celkem sto lidí, kteří zemřeli zcela zbytečně na samém konci války,“ dodává Jitka Rousová.

Nejkrásnější kašpárek na světě

Architekt, výtvarník a velký divadelník Vladimír Neuman se stal spoluzakladatelem Horáckého divadla a jeho prvním intendantem. K jeho koníčkům patřilo i malování krajin a tvorba loutek, a právě ta upoutala i jeho dceru.

„Já jsem byla na tátu strašně upnutá, můj život s ním byl tak spjatej. On dělal divadlo, vyřezával loutky. S těmi loutkami nám hráli divadlo i doma, to k nám chodily i další děti. Tak on mi ty loutky pak ještě namaloval. Jeho kašpárek, to byl nejkrásnější kašpárek na světě,“ říká s leskem v očích.

Jizva ve mně zůstala navěky

Vladimír Neuman pomáhal s divadlem tvorbou scén, výpravy a kostýmů i místním ochotníkům, ale scény navrhoval i pro velká divadla v Brně a Ostravě. Paní Jitka Rousová otevírá album fotografií s obsáhlým dílem svého tatínka. V roce 1999 uspořádala ve spolupráci s místním muzeem výstavu k 90. výročí jeho narození. Loutky i obrazy má dodneška schované.

Přestože byla malá, na tragédii, která zasáhla celou rodinu, nemůže zapomenout. „To bylo hrozné. Já si pamatuju, když se to stalo, byla u nás i tatínkova sestra, jak tady všichni seděli a nebyli schopni absolutně nic. Mě bylo pět let a já si pamatuju všechno. Zůstalo to jako jizva v člověku navěky,“ uzavírá Jitka Rousová.

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.