Velikonoční obchůzka děvčat se vám zalíbí hned, ale jednou za čtyři roky je málo
Velikonoční obchůzka má na přestupný rok úplně jiná pravidla. V Telči se jednou za čtyři roky na šupačku vypraví místo mužů ženy. Svobodné s vařečkami, vdané s válečky. Tenhle zvyk před dvaceti lety objevily členky folklorního souboru Podjavořičan a každý přestupný rok ho v Telči obnovují. Hosty Dobrého dopoledne byli členové Podjavořičanu Jana Paulusová a Vlastislav Bártů.
„Tahle tradice se nám moc líbila, protože málokdy dostanou holky příležitost to klukům oplatit. Poprvé jsme začali chodit 1996, letos jdeme pošesté, už to bude dvacet let. Já jsem se účastnila pěti velikonočních obchůzek. To se vám zalíbí hned, a jednou za čtyři roky je to podle mě málo,“ směje se Jana Paulusová.
Představte si, že na vás vletí stádo rozjařených děvčat, je to strašný pocit
„Je to zvláštní zvyk, představte si, že na vás vletí stádo rozjařených děvčat, je to strašný pocit a ony nás nešetří, opravdu nás nešetří. My to bereme jako pěknou tradici, že s těma pletencema s tou písničkou jdeme a pohladíme je, abychom je pomladili a oni nás bijí surově,“ vyprávěl Vlastislav Bártů, ale do řeči mu ihned skáče Jana Paulosová: „Kecá.“
„Na vařečky dostáváme mašličky, to podle toho, jak muži dostanou naloženo, většinou červenou. Je pro nás připravená klasická koleda. Vajíčka, kdo zvládne, tak si štamprličku. Letos půjdeme po svých. Jeden rok jsme se vezly na žebřiňáku taženém koňmi, letos se nám koně nepodařilo sehnat,“ vypráví Jana Paulusová. Vlastislav Bártů přiznává, že zdobení kraslic muži nechávají na ženách. „Ale pomáháme s perníčky. Připravujeme pohoštění, v některých rodinách jsou nasmažené řízky, připravené uzené. Koledníci přeci musí mít nějaký podklad.“
Starší, vdané ženy nemají vařečku, ale váleček
„Chodíme v krojích, jsme vybaveny zimními doplňky, pokaždé nám totiž sněží. Zpíváme písničky, říkáme básničky. Vymýšlíme speciální říkanky, to většinou cestou, starší vdané ženy chodí s válečkem. Ty nevyplácí na zadek, ale zvalchujou jim záda, aby záda nebolely. To se pěkně ujalo,“ vypráví Jana Paulusová.
Když není přestupný rok, o velikonoční obchůzky se postarají muži. „Jeden člen se o obchůzky stará, máme dvanáct, čtrnáct děvčat v souboru. U každého posedíme, zazpíváme, máme tam občerstvení. Domlouváme se tak, že jsou dvě děvčata v jedné domácnosti. Jinak by to bylo na dva dny. I začínáme v půl sedmé a končíme ve čtyři odpoledne,“ popisuje Vlastislav Bártů.
Já tam ze sebe nebudu dělat osla v kroji
Jana Paulusová si folklor našla sama, líbilo se jí, jak se holčičkám točily sukýnky. To Vlastislav Bártů to vzal oklikou přes standardní tance a latinu. „Pak jsem byl na vojně a druhý rok dělali nábor do vojenského folklorního souboru. Říkal jsem: já tam ze sebe nebudu dělat osla v kroji. Tehdy mi v souboru ukázali, že neumím ani chodit. Folklor je daleko lidštější, příjemnější a máte v něm na rozdíl od standardu spoustu kamarádů,“ vypráví Vlastislav Bártů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
