Ve mlýně v Divišově na Bystřicku vyráběli ještě před sto lety lněný olej. Hodil se perníkářům i malířům

"Tohleto jsou formy na lisování lněného oleje," ukazuje Lubomír Kaša na staré, promaštěné kusy dřeva. Spolu se žíněnou rohoží jsou to předměty zapůjčené ze zemědělského muzea v Praze. Objevila je restaurátorka muzea v Bystřici nad Pernštejnem Martina Půlkrábková při připravování výstavy o zaniklých řemeslech na Bystřicku. A jsou to opravdu věci, které používali předkové Lubomíra Kaši. "To jsou originální díly, které můj děda zanechal do muzea," potvrzuje potomek mlynářského rodu, o němž existuje zmínka už v roce 1568.

Olej Kašovi lisovali až do roku 1928. Lubomír Kaša by dnes rád vyrobil alespoň zmenšený model původního lisu. "Ten lis byl monstrum. Čtyři metry dlouhé klády v průměru kolem padsáti centimetrů," popisuje s tím, že lněné semínko se po usušení a roztlučení ve stoupách vkládalo do žíněné rohože. Ta se pak vložila do formy a ta pak do lisu. Lubomír Kaša dokonce na půdě mlýna objevil starou keramickou nádobu, ve které se olej skladoval. Je odrátovaná, ale olej v ní už nebyl.