Vánoční stůl byl v historii protkaný symboly, mísily se na něm ty pohanské s křesťanskými

V historii byl štědrovečerní stůl opravdu hodně symbolický. Byl protkaný symboly, ať už v tom menu samotném, tak zvyky kolem. O vánocích se snoubily dva proudy. Jeden byl pohanský, z předkřesťanských časů, a druhý ovlivněný křesťanstvím. „A prolínaly se úplně přirozeně velmi dlouho, často k nelibosti kněžích, kteří ty zvyky jako vzdělanci na vesnici zaznamenávali,“ vysvětluje autorka kuchařek, foodbloggerka a novinářka Petra Tajovský Pospěchová.

Když čteme národopisné články, často si v nich můžeme přečíst poznámku, že náš lid je hříšný, protože místo toho, aby se držel křesťanské tradice, tak do oslav Vánoce motá pohanské zvyky. „Jako příklad bych uvedla třeba na Valašsku se to dělávalo dlouho, že když se pekl chleba na svátky, většinou ve velkém, tak se zadělávalo svěcenou vodou křesťansky, ale potom, když hospodyně měla v ruce těsto, tak se sehrávalo takové divadlo v sadě u domu, kdy chlapi vyšli se sekerami na stromy, které málo rodily, a tvářili se, že je chtějí setnout. Ale v tu chvíli, kdy už to jako vypadalo fakt vážně, tak vyběhla hospodyně s těma rukama od toho těsta a začala ty stromy tříd objímat a slibovat, že příští rok se polepší. Slibovat jakoby za ty stromy a tím třením vlastně těma rukama, tím chlebovým těstem měla jakoby způsoby tu větší plodnost jejich stromů,“ popisuje rituál Petra Tajovský Pospěchová.

Patří půst k Vánocům, a proč se házely vánočky do studny? Poslechněte si celý rozhovor.