V malé dílničce ve Starči vznikají krásné skleněné vitráže. Pro náměty chodí autorka do přírody

„Vydala jsem se na kurz, a tam mě vitráže chytly tak, že jsem si nakoupila všechno, co je potřeba a začala řezat do skla,“ vzpomíná Miluše Čechová. Byl to rok 1991 a ona tehdy pracovala jako ředitelka jedné třebíčské mateřské školy.

Dnes je v důchodu a vitráže vyrábí pořád. „Jsem vyloženě samouk,“ dodává. Náměty pro svou práci bere všude kolem sebe. Potkává lidi, chodí do přírody. Nic si ale nezaznamenává, ani nekreslí. „Já jdu hned na to,“ směje se vitrážistka.

Vyřezat, oštípat, obrousit

Miluše Čechová pracuje metodou Tiffany. Nevyrábí tedy vitráže typu kostelních oken, ale menší dekorační předměty, jako jsou například stínítka lamp, obrazy, andělíčky, přívěsky, náušnice, a ve spolupráci s uměleckými kováři i stolky.

8 fotografií

„Ve Skalici u České Lípy si nakoupím krásná barevná skla, musím si nakreslit námět,“ vitrážistka začíná popisovat postup výroby a ukazuje obrázek na kartonu, rozstříhaný na jednotlivé části. „Ty obkreslím na sklo. Kousky skla musím vyřezat, oštípat obrousit,“ pokračuje a ukazuje potřebné nářadí, které má k dispozici ve své dílničce.

Cín sklíčka spojí díky měděnému pásku

Jednotlivé opracované kousky skla potom Miluše Čechová po obvodu obalí měděnou páskou. „Sklo jako takové by nechytlo cín,“ vysvětluje.

Práce pak pokračuje sestavením částí do výsledného obrazu a spojením cínem. Paní Miluše s úsměvem dodává, že její vitráže jsou už skoro na všech kontinentech.