Dřevěné sochy amatérského řezbáře z Novoměstska poznaly jen motorovou pilu a sekeru
Miloslav Janů z Nové Vsi u Nového Města na Moravě má rád dřevo. Ve vlastním lese se o něj stará, a když se mu líbí nějaký špalek, vyřeže nebo vytesá z něj sochu.
„Viděl jsem jednou v Krkonoších Krakonoše vyřezávaného. Chlapi říkali: Mildo, to bys taky zvládnul,“ vzpomíná Miloslav Janů z Nové Vsi u Nového Města na Moravě. Tehdy, je to už dvacet let, vyřezal svou první sochu, trpaslíka.
Od té doby jich přibyly snad desítky. Na dvoře své chalupy stojí dřevění medvědi, vodník, ale i ryby a ptáci. Pod přístřeškem jsou schovaní i Rumcajs s Mankou a Cipískem a postavy z vánočního betlému.
Na špalek se pětkrát, osmkrát podívám
Miloslav Janů své sochy nevyřezává jen z měkkého lipového dřeva. „Ten medvěd je z jasanu,“ ukazuje a dodává, že hotové plastiky pak natírá chlorkaučukovými barvami, které zajistí trvanlivost.
Amatérský řezbář používá především dřevo ze svého lesa. Samozřejmě se nehodí každé. Většinou, až když vidí špalek, dokáže si představit, co by z něj mohlo být. „Špalek otočím, pětkrát, osmkrát se na něj podívám, než začnu řezat,“ popisuje. Nápady prý dostává obvykle odpoledne, a do rána pak musí mít sochu hotovou. „Třeba ve čtyři jdu spát,“ směje se.
Hlavním pracovním nářadím Miloslava Janů je motorová pila. Některé sochy jen vysekává sekerou.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
