V jedlém lese si utrhnete jablko, malinu i ořech. Bylinky mají být v přírodní zahradě hned u domu

Jedlý les
Jedlý les

Na kopci nad Třeští, městečkem uprostřed Vysočiny, je malý ráj na zemi. Tomáš Svoboda si tam se svou rodinou založil přírodní zahradu. Na první pohled to vypadá jako ve volné přírodě. Žádné pravoúhlé pečlivě vypleté záhonky, žádné pravidelné řady ovocných stromů. Přesto je tu vše, co člověk potřebuje.

Tomáš Svoboda je výjimkou potvrzující pravidlo o kovářově kobyle, která chodí bosa. Živí se tím, že lidem zakládá přírodní zahrady, pomáhá osazovat jedlé balkóny, a poradí si i s jedlým lesem, a sám v jedné takové přírodní zahradě se svou rodinou žije. Založil ji na vrcholu kopce, kterému se říká Šibeniční. Cesta k bráně zahrady vede od hřbitova, křížovou cestou mezi poli. Na první pohled by člověk ani neřekl, že přišel do zahrady. Ale i přírodní zahrada má svá pravidla a zákonitosti.

„Přírodní zahrada je rozmanitou oázou různých stanovišť, biotopů, rostlinných a živočišných druhů. Je to vypozorováno z principů přírody,“ vysvětluje Tomáš Svoboda. Jednotlivé jedlé druhy rostlin je třeba vysazovat tak, aby si nekonkurovaly, a ideálně tak, aby se vzájemně podporovaly. Na první pohled to vypadá, že se člověk o přírodní zahradu nemusí moc starat, že si to prostě všechno roste volně jako v přírodě. „Bez práce nejsou koláče,“ reaguje Tomáš Svoboda s tím, že když se přírodní zahrada dobře nastaví, tak je péče minimální.

I přírodní zahrada ale musí sloužit člověku. Nejblíž obytnému stavení tak rostou bylinky, které hospodyňka potřebuje nejčastěji. Tomáš Svoboda má vedle domu bylinkovou spirálu. Je to kamenná skalka, postavená do tvaru spirály. U její paty je voda, u které rostou vlhkomilné byliny, na úplném vrcholu pak bylinky středomořské. Blízko domu jsou i zeleninové záhony nebo skleník. Přírodní zahrada vždy respektuje lokalitu. Znamená to, že přednost mají místní historicky prověřené místní druhy. Tomáš Svoboda ale zkouší i netradiční rostliny, jako třeba ačokča, což je něco, co vypadá a chutná jako kombinace okurky a papriky. „Je to nenáročná popínavá rostlina,“ dodává Tomáš Svoboda.

V přírodní zahradě Tomáše Svobody roste i jedlý les. „Je inspirovaný tím, jak funguje prales. Jsou tam všechna rostlinná patra, a všechna ta patra mohou být jedlá,“ vysvětluje. V lese, který ale vypadá víc jako nepravidelný sad, tak roste ořešák, kaštanovník, ovocné stromy, ale i mišpule, muchovník, zimolez kamčatský nebo maliny.

Do přírodní zahrady patří i ptáci, hmyz a mikroorganizmy v půdě. To vše pomáhá zahradě žít bez zásahu chemie. Pomoci tomu můžeme hmyzím hotelem nebo starými volně loženými kládami.

Hmyzí hotel

Přírodní zahradu je podle Tomáše Svobody možné vytvořit i z tradiční zahrádky u domu. „Každá zahrada se dá citlivě předělat na přírodní, aniž by se musela úplně vyklučit,“ říká.