Umění v krajině neboli land art. Zpříjemňuje procházky přírodou, často obsahuje symboly

3. březen 2021

Jdete lesem nebo po louce a najednou socha. Nebo jiné umělecké dílo: spirála v poli, větve zavěšené nad vodou, ornamenty z listí, symbol ze suché trávy nebo vrbových prutů.

Kde se to tam vzalo? Jde o díla umělců tvořících v krajině, inspirovaných krajinou, využívajících přírodní materiály. 

Počátky-Žirovnice

Na poli mezi Počátky a Žirovnicí uvidíte přímo ze silnice kamenného draka. Hned o kousek dál stojí plastika komín z balvanů držící na dvou malých kamenech. Autorem těchto děl v přírodě je Ondřej Koudelka ze Žirovnice.

Na protějším poli před rokem vytvořil poctu zdravotníkům, sestřičkám a lékařům, kteří v této době nejvíc pomáhají. „Je to jen z hlíny. Myslel jsem, že se to za ten rok víc poničí, ale zatím to drží. Udělal jsem nad tím stříšku, aby na ten symbol tolik nepršelo,“ ukazuje na kříž z kamenů, pod kterým se pod kamennou stříškou skrývá hliněná hlava v čepci a roušce.

Land art

Land art neboli umění v krajině je styl, který vznikl v 60. letech v Americe. Umělci tvoří svá díla na přírodních místech, snaží se vnímat krajinu a reagovat na ni, říká Ondřej Koudelka: „Snažíme se reagovat na to, co ta krajina nám říká, nebo na momentální situaci, která je kolem nás. Land art mě oslovil, je to tak dvanáct, třináct let, když jsem viděl dokument Rivers and Tides (Řeky a přílivy) od Andyho Goldsworthyho. Potom jsem vyrazil do Francie hledat některá jeho díla, abych byl u toho. Našel jsem, seděl jsem u toho, meditoval,“ vzpomíná umělec.

Materiály se v průběhu roku mění. Na podzim jsou to větve nebo listí, v zimě sníh a led, v předjaří potom kameny, protože pod nimi v tuto dobu ještě nejsou mravenci ani brouci. Vršení kamenů na sebe všude na horách přírodě škodí, proto se uskupení umělců, ve kterém je i Ondřej Koudelka, snaží v horách dělat osvětu a vysvětlovat lidem, jak s kameny balancovat a ve kterých místech to nevadí.

Drak na poli

Kamenný drak je složen z pěti oblouků, hlavy a ocasu. „Hlava, to je už asi sedmá verze, protože třeba když na to sedne pták, těžký dravec, tak to spadne,“ směje se Ondřej, který na něm pracoval asi týden. Když staví kameny do oblouku sám, pomáhá si takzvaným kopytem, které drží jednu stranu, zatímco z druhé se postupně blíží.

A jak drží kameny na sobě? „Hledám bod gravitace, která mi pomáhá v tom, aby pak socha držela v těch neskutečných podobách. Ta nepravděpodobnost potom člověka uvádí v úžas, že je něco takového možné,“ uzavírá Ondřej Koudelka.