Vzpomínky na vraždu otce těsně před koncem druhé světové války jsou živé i po osmdesáti letech

Jeden takový příběh jako dítě zažila i Věra Čiperová z Jihlavy. Dětství a mládí prožila v Bystrém u Poličky.

"Od sedmi let si to všechno dobře pamatuji, co se stalo toho pětadvacátého dubna 1945, jak tatínka zastřelili" vzpomíná Věra Čiperová. Tehdy žila v Bystrém u Poličky, kde měli továrnu a obchod s textilem. Obchod byl přímo v domě. Tehdy, bylo to asi ve dvě hodiny v noci, zazvonil zvonek. "Maminka šla k oknu, a viděla tam pana Fritze, a on jí říká: já jsem přivedl pány, potřebovali by s vámi mluvit," říká, a je jasné, že scénu má dodnes před očima. Těmi pány byli dva partyzáni, kteří prohledali celý dům. "Vykradli všechny peníze, co tam naši měli," dodává. V té chvíli byla malá Věra v pokojíku s babičkou. Od děsivé scény je dělil jen závěs. "A já jsem jen viděla babičku, jak se modlí."

Události, které následovaly, celou rodinou otřásly. Partyzáni vyzvali Věřina otce Josefa Čiperu, aby je dovedl ke své továrně. "Vyšli z domu, on šel napřed. Jak se otočil, tak oni ho zezadu zastřelili," popisuje děsivou scénu, kterou naštěstí neviděla. Pamatuje si ale, jak tatínek vypadal, když ho přinesli do chodby domu. "Já jsem říkala, už nemáme žádného tatínka," dodává roztřeseným hlasem.

To ale ještě nebyl konec. Aby partyzáni rodinu ještě víc zastrašili, vystřelili samopalem i na dům, kde žili příbuzní. Malý bratranec Věry Čiperové se tehdy umýval, a kulka proletěla těsně vedle něj.

Nepochopitelný čin byl s největší pravděpodobností vraždou na objednávku. Partyzáni totiž dostali z obce informaci o tom, že Josef Čipera spolupracuje s Němci. "Tatínek neměl rád lži, krádeže. A to se právě dělo na radnici. Odtud pocházeli i ti, kteří vymysleli, že potřebují tatínka odstranit," říká pamětnice s tím, že hlídaný byl i tatínkův pohřeb. Byla na něm jen nejbližší rodina.

Matka Věry Čiperové u soudu v Chrudimi usilovala o přešetření případu. To se kvůli tlakům z obce nestalo. Případ se pak dostal na policejní ředitelství do Prahy. Tam vyšlo najevo, že anonymní dopis, který měl být důkazem spolupráce s Němci, Josef Čipera nepsal. Snaha o obvinění rodiny ze spolupráce s Němci ale neustávala a majetek se na čas ocitl pod národní správou. A i když byl pak vrácen, přišlo znárodnění.