Těsto na neapolskou pizzu fermentuje i tři dny. Je pak lehce stravitelné
Když se něco dělá dobře a s láskou, výsledek se dostaví. Dan a Pavel Petrekovi se rozhodli, že budou péct poctivou pizzu.
Oba mladé muže to stálo spoustu zkaženého těsta, jistě i nervů, ale mohou říct, že umí tu pravou neapolskou.
„To bylo v tý největší fázi korony, oba dva jsme byli bez práce. Najednou nás napadlo, že bychom mohli dělat pizzu,“ říká Daniel Petrek.
Oba s hotelovou školou
Oba s bratrem Pavlem vystudovali hotelovou školu, Pavel je kuchař a tak se ujal práce s těstem. Rozhodli se, že budou péct tu jedinou pravou pizzu, neapolskou. „Vyznačuje se tím, že je lehce stravitelná, okraje by měly být nadýchané. Měla by probíhat dlouhá fermentace,“ říká Daniel.
Fermentaci bychom mohli přirovnat k domácímu kynutí těsta. To na neapolskou pizzu fermentuje nejméně dvacet čtyři hodin, ale i dva až tři dny. Přesný postup výroby těsta bratři samozřejmě neprozradí.
Vysoká teplota pečení
Pro neapolskou pizzu je typická i teplota při pečení. „Co vidíme u ostatních pizzerií, ty pečou kolem 320 stupňů, ta neapolská, se teplota pohybuje kolem 500 stupňů,“ říká Daniel, a Pavel doplňuje, že pizza je pak upečená za minutu, minutu a půl.
I když bratři přizpůsobili nabídku požadavkům zákazníků, a nabízejí více druhů, sami dávají přednost té základní pizze - Margaritě. Na dotenoučka ručně vytaženou placku těsta s vyvýšenými okraji tak Pavel natírá sugo, což jsou jen rajčata rozmixovaná se solí, trhá kousky italské mozzarelly a lehce sype tvrdý sýr Grana Padano.
Pizza jde na lopatu, rychle do pece a po minutě ven. „Když si lehce máčknete na ty okraje, tak by to mělo křupnout, a pak se zvednout jako houba,“ říká Dan, a na hotovou pizzu ještě pokládá čerstvé lístky bazalky a kape olivový olej.
Svou pizzerii si Daniel s Pavlem otevřeli ve Stříteži u Jihlavy, kde žijí. Pronajali si prostory na obecním úřadu a pizzu prodávají z okénka. A jako jedni z mála, nebo snad i jediní, nerozvážejí do blízké Jihlavy, ale do okolních obcí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
