Stovku třebíčských seniorů přilákalo studium uměleckých oborů na tamní hudební škole

Třebíčským kostelem Proměnění Páně se nesou tóny varhan. Volná dopoledne využívají ke cvičení studentky Akademie pro seniory.

Tříleté studium uměleckých oborů nadchlo více než stovku seniorů, kteří si nejvíce oblíbili obor výtvarný, a dále je populární hra na klávesové nástroje, kytaru a klavír.

Začínající varhanice

Varhanice a učitelka na třebíčské základní umělecké škole Anna Kolaříková učí na Akademii pro seniory jednu žákyni na harfu a tři na varhany. Jednou z nich je i její maminka, paní Marie: „U mě za to může můj tatínek, on si vždycky přál, abych hrála na varhany, sám byl varhaník a měl varhany s klávesami, které se těžko stlačovaly, takže to mě také trochu odradilo. A když dítě řekne ne, tak ne. Napsala jsem to i do přihlášky, že je to slib tatínkovi,“ říká studentka, která před desítkami let hrála na klavír, ale s varhanami začala až loni.

Podobně je na tom paní Laďka. Ta začala teprve letos, takže prožívá první semestr. Jejím snem je vypomáhat hrou na varhany při bohoslužbách v kostele alespoň ve všední dny: „Když slyším varhaníky v neděli, tak to je pro mě zatím nedostižné,“ zamýšlí se.

Akademie pro seniory, Třebíč

Nástroj princezen

Třetí žákyní je paní Hana, která si vybrala harfu, protože ji lákala znalost hry na tento nástroj u princezen v pohádkách. „Na stáří jsem si splnila sen. Je to těžký nástroj, ale snažím se. Na kytaru nebo na klavír hraje každý, tohle je něco jiného,“ usmívá se a dokáže si představit, že jednou vystoupí na pódiu v krásných šatech jako koncertní umělkyně.

Základní umělecká škola tuto možnost dává na závěrečných koncertech žáků, kde nyní mohou vystoupit i senioři.

Zástupkyně ředitele třebíčské Základní umělecké školy Eva Vaňková je ráda, že město Třebíč vyšlo vstříc velkému zájmu o akademii pro seniory, a že se ji i díky patronu - herci Miloslavu Mejzlíkovi povedlo rozjet. Díky umění se teď v Třebíči tvoří mezigenerační pouto, říká: „Mám radost, že senioři začali navštěvovat koncerty našich žáků, a že se to děje i naopak.“