Sněhové frézy vám v zimě ušetří čas a práci

27. listopad 2014
Dobré odpoledne

Základní rozdělení sněhových fréz je podobně jako u travních sekaček na elektrické a motorové. „Jakou frézu si pořídíte, to záleží na velikosti plochy, ze které chcete sníh odházet. Ty nejmenší frézy jsou široké 40 cm, takže jsou vhodné na menší plochy, a nebo k odhazování sněhu z dlažeb a chodníků,“ radí Lubomír Mach majitelům rodinných domů se zahradou.

Frézy jsou odstupňované podle toho, jaký způsobem či mechanismem se sníh odhazuje. „Jednostupňová sněhová fréza je osazená gumovým šnekem, při práci vám hází odebíraný sníh přímo do komínku. Dvoustupňové frézy mají kovový šnek, který sníh nahrnuje k ventilátoru s lopatkami, a ty pak dopravují sníh přímo do odhazovacího komínku,“ říká Lubomír Mach, který představuje i letošní novinku: „Třístupňová fréza má odhozový šnek rozdělený na tři části. Prostřední je postaven po směru jízdy, a dva šneky z boku ho přihazují do středu, odkud se odhazují přímo do ventilátoru. Celkově je rychlejší a sníh odhazuje dále. Kdo má větší plochy, doporučil bych mu toto novinku.“

0:00
/
0:00

Aby nám kov nepoškrábal dlažbu, jsou menší motorové a elektrické frézy opatřeny gumovým šnekem, který povrch nepoškodí. Podle Lubomíra Macha je dlažba v bezpečí i s většími frézami: „Větší se dají opatřit gumovými nebo plastovými kluzáky z boku, a ty zabrání dotyku šneku s dlažbou. Některé frézy jsou vybaveny i balančním systémem.“

Fréza potřebuje jen nekomplikovaný servis, stačí před sezónou zkontrolovat svíčku, popřípadě se vymění olej. Dá se i seřídit vlastní kluzák na konkrétní povrch, který majitel má. Po zimě je dobré vypotřebovat všechen benzín a nechat nádrž úplně suchou. Frézy elektrické stojí kolem 3.000,- korun, motorové potom od 9.000,- korun výše.

Pod stromeček vrtačku nebo ostrou sekerku

Muži kutilové si k Vánocům hodně přejí, a proto se také dost prodávají různé aku sety, aku šroubováky, sady do dílny nebo příklepové vrtačky. Letos jsou populární také sady nářadí, od věcí na zahradu, kde najdeme nůžky, pilky a sekery až po klasické dřevorubecké sady, říká na závěr Lubomír Mach.

autor: dak
Spustit audio