Rakví život člověka končí. Nejvíc se jich paradoxně vyrobí ve městě Počátky
O poslední cestě člověka se v naší společnosti příliš nemluví, přesto když nás někdo blízký opustí, je potřeba zařídit pohřeb, domluvit obřad i vybrat rakev.
Největší výrobna rakví v České republice je u nás na Vysočině a najdeme ji paradoxně v městečku s názvem Počátky. Ročně v podniku Setora Počátky vyrobí přes padesát tisíc rakví, pro český trh je to přibližně 80 různých druhů rakví, které se liší barvou, materiálem, vybavením či zdobením.
Vyschlé dřevo
Při vzniku nezbytné součásti posledního rozloučení se zesnulým, všechno začíná u spousty kubíků dřeva. „Každé dřevo musí asi půl roku vysychat,“ vysvětluje majitel firmy Setora v Počátkách Michal Třešňák u palet s dřevem proloženým latěmi, aby dřevo vysychalo přírodní cestou.
Následně se dřevo rozřeže na lamely různých šířek, aby se zamezilo pnutí a kroucení dřeva. „Přece jen je to živý materiál a stále pracuje,“ usmívá se.
Truhlářská výroba
Dřevo se ohobluje, zbrousí a sklíží do tvarů, z nichž poté vzniká rakev. Ve sbíjírně pomáhá pracovníkům speciální stůl, který otáčí díly rakve, aby se jim lépe smontovaly do výsledného tvaru. V lakovně se rakev třikrát lakuje, suší a brousí, než je hotová.
Nejlehčí je topol
Materiál se používá z různých druhů dřeva. „Nejlehčí je topol, výsledný výrobek je asi dvakrát lehčí, než u těžkého dřeva, jako je dub,“ doplňuje znovu Michal Třešňák. Než je rakev kompletní, ještě se uvnitř čalouní a zdobí, a odchází zabalená proti poškození během přepravy.
Barvy se mění
Ve vzorkovně jsou vidět možnosti, v jakých variantách se dají rakve vyrobit. Za dobu, po kterou pracuje ve firmě Setora vedoucí výroby Stanislava Ryšavá, se vkus veřejnosti velmi změnil: „Před čtvrt stoletím byly rakve jen černé se stříbrným a zlatým zdobením a občas rakev mořená. Nikdo si nedokázal představit pohřbívat ve světlé rakvi. Ten skok je neuvěřitelný, dnes se klidně pohřbívá ve světlých odstínech, hlavně přírodní, aby to bylo opravdové dřevo. Před pár lety byla nejoblíbenější barvou fialová,“ říká a dodává: „Každý si také za všechno, co během života udělal pro své blízké i pro společnost, zaslouží důstojné rozloučení.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
