Vánoční radost pro pana Jiřího: Sladkosti, káva a pocit, že není sám

Letos jsme zajeli do Domova pro seniory v Proseči Obořišti za panem Jiřím Dvořáčkem.

Bylo mu pouhých 33 let, když se do domova dostal v roce 1991. Prožil tam přes tři dekády, pracoval v tamní prádelně i jako pomocná síla u všemožných prací. Žil tam během všech oprav i změn v areálu, a po celou tu dobu byl úplně sám, bez rodiny. Svého bratra neviděl spoustu let a ani neví, jestli je naživu. Aby letos dostal pod vánoční stromeček něco podle svého přání, o to se postarala sociální pracovnice Blanka Zemanová.

Ježíškova vnoučata z Českého rozhlasu Vysočina proto přivezla velký balík sladkostí, kilové balení oblíbené kávy a k tomu rozhlasový hrníček. „Jirko, to je ono, co rád piješ, viď?“ usmívá se sociální pracovnice. „A ty sladkosti asi musíme schovat před kamarádkou, viď? Aby tě o to nepřipravila,“ směje se. Pan Jirka si dává rád po obědě kávu a něco sladkého k tomu. „Za Jirkou opravdu nikdo nejezdí, takže co nedostane od sestřiček, od kuchařek nějaké přilepšení a z obecního úřadu z Nové Cerekve, tak nemá,“ vysvětluje Blanka Zemanová.

Vánoce slaví pan Jiří společně s ostatními klienty u společného stromku. „Máme takovou tradici, že na Štědrý den od 4 hodin máme štědrovečerní koncert. Jezdí sem ze ZUŠ z Pelhřimova paní učitelka, je to teď už vlastně taková jejich soukromá akce, že vezme celou rodinu a tady nám zahrají a zazpívají,“ říká ředitel Domova pro seniory Richard Havel. „Ty roky, kdy třeba nemohli, tak to jsme vzali do vlastních rukou, já hraju na kytaru a holky kolegyně se mnou zpívají. Tu tradici jsme zatím nepřerušili, protože pro ty klienty je to k Vánocům zpestření atmosféry. Sem kolikrát i jezdí někteří z příbuzných, aby si tu atmosféru tady užili a pak se zase rozejdeme do domovů. Například i moje máma už se naučila jezdit sem každý rok na ten koncert a pak se vrací zpátky domů, aby dopekla kapra,“ směje se Richard Havel.