Připomínáme osud zapomenutých osobností Vysočiny, říká rektor Jakub Novotný

„K Františku Markovi mě přivedla souhra náhod,“ vypráví rektor Novotný, a vzpomene na svá studia na VŠE v Praze. „Na škole vycházel časopis, ve kterém jsem četl zajímavou stať od Františka Marka. Pocházela z roku 1948, a Marek se tam vyjadřoval k občanské společnosti, která by měla podtrhovat sílu jedince. Je tedy jasné, že práce tehdy skončila v šuplíku.“

Jakub Novotný pak shodou okolností zjistil, že dobře zná vnuka Františka Marka, a navíc se mu do ruky dostal Markův román: „A tím mě František Marek definitivně dostal,“ vyznává se jihlavský rektor.

František Marek se narodil roku 1913 v Moravských Budějovicích do smíšeného česko-německého manželství. Také proto používal původně příjmení Müller. Situace po druhé světové válce se však bolestivě dotkla i jeho rodiny, která se z velké části rozpadla, a František začal používat příjmení Marek.

„Pravděpodobně také proto, že František Marek uměl skvěle německy, věnoval se ve své překladatelské činnosti právě germánským jazykům. Překládal hodně z angličtiny. Jeho žáci, např. spisovatel Ivan Klíma, na něj vzpomínají jako na člověka typu anglického džentlmena, prý vždy dbal na eleganci,“ říká Novotný.

František Marek také několik let učil na Pedagogickém institutu v Jihlavě, působil na řadě gymnázii po celém Česku, kromě překladů se věnoval i vlastní literární tvorbě. Letos by tento renesanční člověk oslavil sté narozeniny.