Pracovat najednou se dvěma jehlami a šídlem, to umí jen zkušený sedlář

Šije je ručně. Nenašli jsme u něj žádnou elektroniku, žádné moderní stroje, jen staré ohmatané ruční nářadí a voňavou kůži.

Luděk Žákovský v Třebíči vystudoval průmyslovou školu obuvnickou, a nějaký čas také v tomto oboru pracoval. Když pak po sametové revoluci začaly vznikat prodejny s koňskými potřebami, začal vyrábět sedla. „První sedlo jsem ušil v roce 1994 nebo 1995,“ vzpomíná sedlář. Jeho dalším velkým koníčkem je muzika. „V patnácti jsem založil kapelu,“ říká. I v jeho dílně teď visí po stěnách různé hudební nástroje.

Stojan na sedla si Luděk Žákovský vyrobil podle amerického vzoru

Základem koňského sedla je kostra. Ty Luděk Žákovský odebírá od zkušenějších. V poslední době používá kostry dřevěné, potažené vrstvami laminátu. „Polyetylenové kostry jsou určitě o dvě tři kila těžší, než tyhle dřevěný,“ vysvětluje sedlář. Kostru sedla má posazenou na speciálním dřevěném stojanu, který si s pomocí truhláře vyrobil sám podle amerického plánku už před pětadvaceti lety. Vedle stojanu stojí dřevěná sedačka, která připomíná tu, na které staří tesaři vyráběli šindele. Luděk Žákovský do ní ale upíná kůži, kterou sešívá.

Nástroji sedláře jsou stále šídla, řezáky a jehly. Žádné stroje je nenahradí

Po stěnách a poličkách v dílně sedláře je vidět spousta ručního nářadí. Mnohé z nich je značně ohmatané, a je znát, že je před Luďkem Žákovským používali i jiní mistři řemesla. Jsou tu šídla, řezáky, hladítka, různé raznice na zdobení kůže. O všechno se sedlář poctivě stará, brousí a leští. Jen nářadí ale dobré dílo nezajistí. Nutné jsou i šikovné ruce, a ty Luděk Žákovský má. „Šije se dvěma jehlami, v každé ruce se drží jehla, a ještě se drží v pravé ruce šídlo, přehazuje se to mezi prsty,“ popisuje sešívání šest milimetrů silných plátů kůže. Říká tomu ruční gymnastika.

Luděk Žákovský v roce 2019 získal titul Mistr rukodělné výroby Kraje Vysočina.