Podle starých receptů peče rodinné cukrářství ve Vyskytné více než 600 kilo sladkostí

Všichni tři tak každé ráno nastupují k hnětačům válům a rozpáleným pecím, a pečou dobroty známé po celém kraji.

„Já jsem chtěla od druhé třídy být cukrářkou,“ říká s úsměvem Anna Rásochová. Firmu krátce po sametové revoluci rozjížděla se svým manželem. „Každý chtěl podnikat,“ dodává. Vsadila na jistotu, a využila rodinné recepty. „Od babičky, od maminky, od známých. To jsou recepty, s kterými děláme šedesát, osmdesát let,“ říká s tím, že musela někdy recept trošku upravit, aby odpovídal dnešním zvyklostem. Jde hlavně o množství másla a cukru.

V předvánočním čase není o zakázky nouze

Dcera Anny Rásochové, Ivana Dušková, je už vyučená cukrářka. Nad válem s drobnými kousky cukroví se usmívá i v předvánočním čase, kdy není o zakázky nouze. Kromě klasických zákusků do cukráren, svatebních dortů a výslužek totiž vyskytenská cukrárna peče i vánoční cukroví. „Letos jsme si říkali, že to nebudeme rozhlašovat, budeme potichoučku dělat, že nejsou Vánoce,“ směje se Ivana Dušková. Vzápětí ale dodává, že i tak se objednávky vyšplhaly na šest set kilogramů cukroví.

Koření do pracen je nejlepší z hmoždíře po prababičce

Na upečení takového množství cukroví už samozřejmě nestačí jen lidské ruce, vařečka a mísa. Technologie jsou doménou Davida Duška, zetě Anny Rásochové. Právě on je teď i organizační hlavou firmy. V dílně tak stojí hnětač, pece, ale i stroj, který urychluje výrobu strojkového pečiva. „Na jeden zátah vyjede šest pruhů těsta. Žádné točení klikou, jako doma,“ směje se David Dušek. Při tlučení koření ale cukráři stále spoléhají na starý mosazný hmoždíř po prababičce.